Začátkem července jsme se s Honzou Vráblíkem zúčastnili studenstkého turnaje v kanadském Torontu. Vzhledem k tomu, že to pro nás oba bylo poprvé, co jsme se vydali tímto směrem, rozhodli jsme se výlet prodloužit o týden a nejprve se vydat do francouzské části této vskutku sympatické země. Navštívili jsme tak Montréal, Québec a Ottawu a teprve pak se vydali na místo konání, které se nacházelo nedaleko Toronta v areálu univerzitního kampusu Mississauga. Asi nejvíc se nám líbilo v Québecu, kde jsme se potkali i s místními goisty. V Montréalu jsme plnými doušky hltali ruch velkoměsta při právě probíhajícím jazzovém festivalu, a podívali jsme se i do legendární goistické čajovny Senthé, která ovšem byla liduprázdná vzhledem k účasti tamějších hráčů na solidně obsazeném turnaji v Torontu.
Ale nyní k samotné akci. 3rd World Collegiate Weichi Championship byl určen všem hráčům, kteří v roce 2016 byli, jsou anebo budou studovat na vysoké škole, přičemž nebyl stanoven žádný věkový limit. Šanghajská Ingova nadace proplatila všem 101 hráčům, kteří se na turnaj nemuseli nikterak kvalifikovat, ubytování a stravování a postarala se i o dodatečný program. Hrálo se ve čtyř skupinách – A určená pro hráče 5d a silnější, B pro 1d-4d, C pro kyu hráče a E pro ženy. Původní skupina D pro dvouciferná kyu byla pro slabou účast zrušena. Hráčky si mohly vybrat, zda budou soutěžit ve skupině E či v jedné z dalších. Já jsem se rozhodla pro skupinu B, neboť jsem si chtěla zahrát vyrovnané partie, Honza soutěžil ve skupině C. Hrálo se šest kol švýcarským systémem s ingovými pravidly, přičemž třídy soupeřů nám dodnes zůstaly utajené. Skupina A hrála s 60 minutami základního času a první čtyři nejlépe umístění postoupili do knock-outu, z něhož jako vítěz vzešel loňský semifinalista Zhang Xiangyu. V dalších skupinách se hrálo poněkud netradičně bez hodin a pokud po určité době na gobanu nebylo odehráno dostatečné množství tahů, přidělil rozhodčí hráčům hodiny s příhodným časem (například 30 minut s náhlou smrtí). Jednoduše se tak plovina partie dohrávala jako blesková hra, což je ale prý v Číně běžné. Oficiální výsledky bohužel nejsou k dostání online, proto přikládám alespoň vyfocené konečné listiny. Honzovi i mně se podařilo se třemi a čtyřmi výhrami oběma obsadit 7. místo ve skupině, tedy těsně jedno místo za ohodnocenými stupni vítězů, čímž jsme se připravili o hezké a i hodnotné ceny, ale to nám náladu nezkazilo.
Zajímavé bylo, že člověk si celou dobu konání akce připadal jako v Číně, neboť zhruba 80 procent všech účastníků mělo asijský původ a i mnozí z těch, kteří přijeli z okcidentálních univerzit, mluvili čínsky. Také veškeré projevy, komentáře partií a poučné informace na výletech byly podávány dvojjazyčně v angličtině a čínštině. Nutno podotknout, že organizátoři odvedli opravdu vynikající práci. Prostory univerzity, ve kterých se bydlelo, hrálo a občerstvovalo, byly velice příjemné, takže hráči se mohli soustředit jen a jen na svůj výkon a případně i večerní zábavu. Kromě zahajovacího a závěrečného ceremoniálu se skvělým občerstvením a karaoke jsme měli možnost si zahrát simultánku s jedním z mnoha přítomných profesionálních hráčů a vyslechnout si komentář finálové partie. V přátelské atmosféře proběhly i oba dva výlety. První z nich se uskutečnil před zahájením klání a jeho cílem byly proslulé Niagárské vodopády a turistické městečko Niagara-on-the-lake s anglickým půvabem přímo na břehu jezera Ontario. Druhý výlet se konal na konci pobytu a měli jsme při něm možnost se podívat na donedávna nejvyšší vyhlídkovou věž CN Tower v Torontu, nahlédnout do kampusu hostující univerzity v centru města a prohlédnout si vynikající expozice moderního Royal Ontario muzea a zámek Casa Loma v evrpoském stylu. Zároveň jsme byli rozmazlováni obrovským množstvím dobrot při návštěvě dvou čínských restaurací. Celá akce se tak protáhla bezmála na týden. Mezi mnohé suvenýry, které jsme si z Mississaugy dovezli, patří i vějíř dodatečně podepsaný od jedněch z nejlepších čínských profesionálních hráčů, kteří sem přijeli odehrát semifinále turnaje Chang Qi Cup, a ve volném čase se s námi družili.
Vzhledem k věkové skupině účastníků nebyl žádný problém navázat nová přátelství, zejména s trojicí vtipem sršících Mexičanů, kterým jsme přislíbili účast na jejich národním kongresu (rozumějte víkendový turnaj s rekordní účastí 50 hráčů). Naopak někteří čínští soutěžící se malinko distancovali a bavili se spíš mezi sebou, stejně jako věčně zachmuřelí Rusové.
V návaznosti na mojí nedávnou účast na podobné (i když komornější) akci v Japonsku, mohu po této zkušenosti jakákoli studentská klání jen vřele doporučit! A ráda bych povzbudila všechny ty, kteří jen trochu váhají, aby se s chutí účastnili všech možných kvalifikací, případně si začali šetřit na další ročník této akce, která se bude tentokrát konat v Thajském Bangkoku. Mně se domů – stejně jako po jakémkoli jiném skutečně vydařeném turnaji – ani trochu nechtělo!
Pro Goweb.cz napsala Jitka Bártová
diky za reportaz!
Pekne napsane Jitko. 🙂 Urcite to bylo super. Btw. okcidentalni – dobre slovo 😀