Ani Honza Hora a Tomáš Kozelek nedosáhli na 4d za dva roky, ačkoli byli hodně rychlí. Myslím, že u nás byli někteří i rychlejší (asi ne se 4d, ale třeba se skokem na 3d), ale to si nejsem jist. Vím, že rychlý byl Honza Prachař a asi taky i Martin Kužela. Např. o Gertu Schniderovi z Rakouska, kterému jsme přezdívali „nadanej“ (jeho táta prý vymýšlel deskové hry a on je zase skvěle hrál) se říkalo, že byl za rok 6d, i když slabej. Stejně pak zběhl k shogi, když se v go zasekl. Rychlost vzestupu rozhodně svědčí o velkém talentu a píli, ale nemyslím si, že to je hlavní. Např. Písa byl dlouho (myslím 2-3 roky) zaseklej na jednociferném kyu. Pamatuju si, jak jsem ho drtil v nonstopáči v jedné partii za druhou a byl přesvědčen, že mne nikdy nepřeskočí. A pak mi během jednoho roku nejdřív ukázal záda a pak zmizel v dáli.

Pravdu ale asi máš s tím, že dnes možná není taková touha v go vyniknout. Já teď tedy nemám moc přehled, ale když to říká více vás insiderů, tak na tom asi něco bude. Za nás jsme se taky jezdili na go bavit, ale pamatuji si, že tam byla zároveň obrovská soutěživost. Ale koneckonců, ty jsi Vláďo přece vždycky říkal, že go by měla být především skvělá zábava. 🙂

Do juniorky nevidím, takže nemohu soudit. Každopádně je ještě dost času ty mezery zacelit. Otázka je, jestli to není vůbec dobou. Dnes mi přijde, že na všechno je méně času, takže u go vydrží jen opravdoví nadšenci. Přeci jen to není v těchto končinách celospolečensky prestižní záležitost. No, hlavně, že nás to pořád baví. 🙂

Mám podezření, že se Pulča snaží účelově rozproudit dlouhodobě váznoucí diskuzi diplomaticky nekorektními příspěvky.
Pokud bude hrát týmy stejná čtveřice, tak si myslím, že se dají porazit všechny další družstva, pokud se chlapci patřičně hecnou (to platí i naopak: pokud se ani trochu nehecnou, tak opravdu budeme hrát o baráž).

Kdyz uz jsme u tech talentu, tak letos po dvou letech opet kapitanuji cesky juniorsky tym zde: https://eurogofed.org/eygtc/2017/
Zrovna finalizuji soupisku, tak jsem zvedav, co nam mladi predvedou. 🙂

Svůj pesimismus každopádně nečerpám z výsledku s Francií, tím jsem oplýval už předtím, o čemž vypovídá i můj první koment tady. Je otázka, jestli s tím neutěšeným stavem lze něco udělat. Zrovna při tvé hře s Dai Junfem jsem si říkal, že můžeš vyhrát, ale nakonec to nedopadlo. Mám trochu strach, že se od jisté doby všichni spoléhají na tebe, Lukane. Že se staneš profíkem a všechno se mávnutím kouzelného proutku zlepší. Myslíš, že je to v dohledné době reálné? Vidíš na obzoru nějakou jinou hvězdu, která vydláždí cestu ostatním?