To je tedy drzost dát go mezi menšinové sporty, a to ještě úplně na konec. 😀

Muj souper dorazil ve spechu v 9:17 a trestem mu bylo odecteni 3×17 minut, takze startoval s deviti minutami na hodinach. Bohuzel behem nich me stihl prehrat uz v prvnim komplikovanejsim rohu. Nachystana strategie se mi tak uplne rozpadla a uz jsem se do konce partie nevzpamatoval. Prohrat se souperem, ktery pred par lety na profesionalnim turnaji porazil Yodu Norimoto a mnohokrat skoncil na MS amateru v top3-5, neni zadny trapas. Ostudne vsak bylo jeho chovani. Za pozdni prichod se nijak neomluvil, celou partii chrochtal a kaslal, navic me nekolikrat kopnul pod stolem. Nerad se vymlouvam, ale v takovem chlivku se neda normalne hrat. Skoda, mohla to byt mnohem zajimavejsi partie…

V poslednim kole se nastesti uz naposledy konala losovaci fraska. Potreti jsem byl nalosovany nahoru s nejvyssim sosem. No, jesteze pristi rok ve Vancouveru bude velka zmena, uz je na case… Antti pry na IGF prezentuje Gerlachuv program pouzivany v Evrope.
Se souperem Johannesem jsem travil celkem hodne casu behem tohoto turnaje, takze nadseni ze vzajemne partie prilis nepanovalo. Nicmene, jsem vyhral o pohodlnych 16 bodu a tim utnul jeho ponorkovy utok.

Vrchnim ponorkarem se nakonec letos stalo Macao, ale to se pro muj sos vlastne celkem hodilo. A mohl byt jeste lepsi, kdyby hongkongsky usmrkanec neprohral o pul bodu s Korejcem. Nejlepsim a taky jedinym sestibodovym Evropanem byl nakonec Csaba, coz asi sam chtel osud, ze se byvaly insei objevil na podiu. Urcite to pro nej bylo zadostiucineni. I pres zavahani s Ozekim slavil svuj celkove paty svetovy titul Bai z Ciny, takze vse pri starem.

No a muj vysledek? Do top10 jsem se tesne vesel, coz se vzdy v nasich luzich a hajich povazovalo jako uspech. Uz jsme se vsak posunuli a kdyz reprezentuji ja, tak pomyslim daleko vyse. Tri prohry jsou proste moc, ta s Australii me prisla draho. Takze dojem z Prahy jsem si moc nenapravil a v soucasnosti mi to na gobanu opravdu prilis nelepi. Celkove dojmy z celeho vyjezdu do Japonska jsou ale samozrejme prevazne pozitivni.

Odpoledne to same – znovu nahoru s nejvyssim sosem na posledniho. Vazne by si meli pozvat Alese na skoleni… Reprezentanta Macaa, ktery si rika Ivan, potkavam na svetovych sampionatech casto, ale jeste nikdy jsme spolu nehrali. Zahajeni se mi nepovedlo, ale ve zbytku partie jsem soupere v poklidu prehral. Desetibodovy naskok byl vice nez pohodlny.

Iniciatorem dnesni vecere jsem byl ja – dostal jsem chut na okonomiyaki. Antti tedy nasel vyhlaseny podnik tohoto pokrmu a opet nas asi osm vyrazilo do mesta. Prijemme rozptyleni pred zitrejsim tezkym losem…

Odpoledne mi byl nalosovan cinsky hrac s australskym pasem. Prestoze hral velmi dobre, tak jsem v partii minimalne dvakrathrube chyboval a to se bohuzel na teto urovni neodpousti. Prestoze jsem partii nekolikrat dotahl, nakonec jsem mel o komi mene.

Vecer jsem mel puvodne v planu trucovat na pokoji, ale nakonec mi prisla pozvanka na veceri od Kobayashi Chizu, ktera nas par ucastniku pozvala do dobre restaurace a nasledne na posezeni na vrcholu mrakodrapu. Bolestivou prohru se tedy alespon castecne podarilo hodit za hlavu.

Japonci už asi měli po krk svých ostud na MS, tak neponechali nic náhodě a nasadili svého nejsilnějšího amatéra Ozekiho. Údajně porazil Iyamu a Ichirikiho v ostrých partiích se dvěma hendikepy… Jak už to tak u mě často bývá na MS, silné dostávám soupeře velmi rychle a nejinak tomu bylo tentokrát. S Ozekim už jsem se potkal před pěti lety na MS studentů a chtěl mu dát mnohem víc zabrat než tehdy, což se myslím podařilo, ale na výhru to nestačilo. Tsuruyama Atsushi 8p mi pak v rozboru ukázal několik šancí ve střední hře, jak jsem se mohl dostat do vedení útokem na soupeřovu skupinu. Ten jsem však zahrál měkce a soupeř svůj náskok ještě zvýšil v koncovce na konečných 9,5 bodu.

Od zítra už začíná tradiční japonský festival losování, což hodně naštvalo Anttiho a prý se s tím pokusí něco udělat, než to zas skončí nějakým Mexikem v top8… Já dostal nepříjemný los 18-letého Davideho, který měl teď na lopatě Taiwan. Sice už mě přerostl do výšky, ale goově doufám ještě ne… 🙂 Zašel jsem tedy na tématickou večeři v podobě italského ramenu, což je celkem bizár, ale nechutná to špatně…