Po ohlášení přesunu mého oblíbeného čínského turnaje do Evropy jsem měl v hlavě hned jasný plán. Nalákat mé kolegy z české reprezentace a vypravit se tak po delší době ve větším počtu na mezinárodní akci. Pořádání turnaje ve Vídni mi hrálo do karet. Nemohli jsme si přát lépe dostupné místo. O účasti tak začala uvažovat většina předních českých hráčů a nakonec jsme postavili tříčlenný tým ve složení Petr Kouba, Ondřej Kruml a moje maličkost. Na poslední chvíli se však ještě rozhodl přidat Jan Prokop, který se navíc zhostil role šoféra. To znatelně pomohlo, protože Ondrův legendární „cíťa“ už pomalu dosluhuje a místo konání se nacházelo na okraji Vídně v městečku Gablitz. Měli jsme však štěstí a Ondrovi se podařilo najít levný apartmán přímo u hracího místa. Po příjezdu jsme měli stále nutkání porovnávat městečko s Říčany, ale oproti těm tam opravdu „skapal pes“. Například jediná stravovací zařízení byly dvě pizzerie, které jsme v podstatě střídali celé tři dny. Velmi podobně na tom byli ostatní účastníci, protože restaurace v hracím hotelu byla permanentně obsazena Číňany. Večery jsme pak trávili v našem penzionu převážně rozborem našich partií. Zpestřením pátečního večera bylo také sledovaní MS ve Starcraftu.
První den byla naše úspěšnost přesně 50 %. Dojem na mě zanechal čínský soupeř Li Jiaqi. Už dlouho mě takhle nikdo nepřehrál. Ostatní dvě partie jsem pouze splnil svou roli favorita. Ondra vyhrál proti dvěma papírově slabším soupeřům, ale podlehl Dinersteinovi. Janek vyfasoval tři těžké soupeře. Na dva evropské profesionály Šikšina a Le Calvého sice nestačil, ale podařilo se mu skolit silného Číňana Wang Tianyi. Po večerní konzultaci s Leelou jsme došli k závěru, že právě tato partie byl páteční highlight. Pro Petra byl toto příjemný turnaj, protože většina čínských hráčů se zaregistrovala s třídou 5-dan (ač často touto silou nedisponovali). Neměl tedy příliš co ztratit a svůj první bod ukořistil již ve třetím kole.
V sobotu hned z rána se mi podařilo taktéž porazit Jankova Číňana a cítil jsem se velmi dobře. Vše však vzala za své půlbodová prohra s ruským talentem Antonem Černychem a dílo zkázy dokonala moje turnajová noční můra Viktor Lin. Byl jsem tedy vyřazen ze hry o přední místa ještě před cílovou rovinkou… Janek zdolal dva jednodušší asijské soupeře. V závěru dne však podlehl Timurovi Sankinovi. Ondra čelil pouze evropským soupeřům, z nichž porazil Tala Michaeliho. Svůj druhý bod proti klučinovi z Thajska uhrál Petr. Stejně jako Ondra v pátek, dostal i Petr po partii od Thajce figurku slona.
Závěrečný den se hrály jen dvě kola, což bylo jediné štěstí, protože jsem začal znatelně fyzicky odcházet. Bohužel ráno se potvrdily naše obavy, že já s Petrem budeme hrát proti sobě. Partie skončila mým vítězstvím a v posledním kole jsem ještě pomstil Janka výhrou nad Sankinem. Solidně hrající Číňany porazili ráno Janek s Ondrou, ale na závěr proti evropským profesionálům Surmovi a Jabarinovi příliš nárok neměli. Petr urval na závěr svou třetí výhru proti čínskému veteránovi.
Po odehrání našich partií jsme upřeli zrak na první desku, kde se odehrával souboj o vítěze turnaje. Vyvrcholení bylo tak jak má být. Artem Kačanovskij přetlačil „mého“ Číňana Li Jiaqi v koncovce o půl bodu! Jelikož měli oba jednu prohru a totožná pomocná kritéria, tak právě tento vzájemný souboj rozhodl o vítězi turnaje, který si odvezl v přepočtu 200 tisíc korun. Poražený se musel spokojit přibližně s polovinou. Na bedně je doplnil Ilja Šikšin, který nečelil zdaleka tak obtížným soupeřům jako dva výše jmenovaní. V honorované první desítce se nenacházelo asi žádné překvapivé jméno. Já jsem se svým 17. místem pochopitelně spokojen nebyl, ale byli tací, kteří dopadli ještě hůře. Za mnou skončili mimo jiné Surma, Mitić nebo Burzo. Janek skončil 28. a vzhledem k tomu, že čelil třem evropským profesionálům, mohl být s výkonem docela spokojený. Kousek za ním skončil Ondra, ale pozitivními dojmy ze svého výkonu příliš nehýřil. Petr měl cíl se propasírovat do první padesátky, což splnil více než dostatečně. Sám nejspíš nečekal, že vyhraje tři partie. Společně s Jankem navíc importovali do Česka poměrně hodně ratingových bodů.
Turnaj jsme tedy zakončili stejně jako jsme ho začali, přesně 50% úspěšností. Akce se vydařila, leč velkým kazem byly opravdu velmi stísněné hrací prostory. Velikost by odpovídala pro polovinu účastníků. Pro hráče, kteří se nevešli do hotelu nebo si nenašli jiné ubytování v Gablitz bylo velmi nepříjemné dojíždění z Vídně. Ranní pozdní příchody k partiím proto byly časté. Příští rok se bude turnaj Hedvábné stezky konat opět v Číně. Je ovšem pravděpodobně, že se turnaj do Evropy brzy vrátí. Zájemci o pořádání by rozhodně byli!
Zápisy partií:
Dík za pěkný report. Cíťa’s not dead!
Byly doplněny partie ke stažení