Zatímco se hráči z celého světa sjíždění od rána na hrací místo, já přemlouvám od rána Lukáše, aby se mnou vyjel na kajak. Ujišťuji ho, že nejsme tak marní, abychom se převrhli a nastydnutí určitě také nehrozí i přes drobné mrholení. Musím však uznat, že argument o rychlé změněi počasí v místních podmínkách měl něco do sebe. Začněme ale od začátku, vyrazili jsme totiž do Kanady, kde se letos koná Mistrovství světa amatérů o týden dříve a naše cesta byla plná zvratů i neuvěřitelných zážitků hned od počátku…

Odlet z Prahy už máme s Lukášem nacvičený a ačkoliv máme každý jinou představu o tom, kolik hodin být dopředu na letišti, dokážeme nalézt kompromis v podobě zajištění mé jistoty být tam déle než 1,5h před odletem výměnou za pozvánku na oběd v Lukášově oblíbené restauraci přímo na letišti. Loučení s Českem pro mě bylo tentokrát trochu dojemnější, vrátím se zase až za více než čtyři měsíce, jelikož po šampionátu rovnou zůstávám pracovně v USA. Náš let byl naplánován pouze na jeden přestup přes Amsterdam s cílovou destinací Toronto. Hned po přistání v zemi tulipánů jsme se však dozvěděli nemilou věc, a to že náš let do Toronta byl zrušen z důvodů technických závad na letadle. Co teď?

V závalu rozzuřených ostatních cestujících křičících na letušky se přesouváme s Lukášem sledovat další vývoj situace z povzdálí do většího klidu. Po celou dobu nám dloubalo hlavou, jak je možné, že KLM ve svém „rodném“ městě nedokáže zajistit jiné letadlo pro daný let a dostat nás do Toronta pouze se zpožděním, nicméně odpověď na tuto otázku se už asi nedozvíme. Asi dvě hodiny po oznámení zrušeného letu jsme obdrželi email s návrhem pro nejrychlejší aktuálně dostupnou alternativní cestu do Toronta v podobě Amsterdam – Paříž – Montreal – Toronto. Kromě znásobení počtu přestupů se nám odlet z Holandska posouvá až na další den ráno a v Paříži máme na přestup jen 50 minut… Nadšení z této situace samozřejmě nejsme, ale utěšuje nás kompenzace za toto fiasko v podobě 5* hotelu v Amsterdamu s polopenzí, poukazů na nákup na letišti a především 800 € pro každého.

Přestup v Paříži jsme přeběhli od dveří jednoho letadla ke druhému a podařilo se nám dostat bez větších obtíží až do Montrealu. Tady nás však čekal překvapivě důsledný imigrační pohovor, u kterého mě asi nejvíce pobavilo zpovídání Lukáše o tom, jak získává klienty pro učení go, nutnost ukázat své nicky na OGS/KGS v telefonu přímo úředníkovi nebo odpověď Lukáše na to, jak dlouho jsme již manželé „Something like half a year, I think?“ – not really. Naštěstí nás nakonec po asi hodině zpovídání a dokazování různých dat a informací do Kanady vpustili a my se mohli přesunout na poslední let směr Toronto. Bohužel jsme touto šílenou cestou ztratili dost času a tudíž centrum města jen rychle procházíme a večer nastupujeme rovnou do autobusu směr Niagarské vodopády. Po příletu ještě zjišťujeme, že v Paříži nestihli přesunout do navazujícího letadla naše zavazadla a pošlou nám je až další den do hotelu u vodopádů, kde se dozvíme, že nám je také celé prohledali, přeskládali a zničili zámek.

Cesta je konečně za námi a očekávaná dovolená může začít. Niagarské vodopády jsme si užili naplno k čemuž nám pomohlo i krásné počasí 26 stupňů a spousta aktivit kolem nich. Dva týdny zpátky jsme během naší svatební cesty po Africe navštívili Viktoriiny vodopády, tak jsme měli tendenci tyto dva přírodní úkazy porovnávat a shodli jsme se, že samotné vodopády byly mnohem krásnější v Africe zejména díky jejich divočejšímu charakteru a procházením skrze takřka džungli. Na druhou stranu Niagarské vodopády nabízí mnohem lepší aktivity kolem a celkově vyžití ve městě.

Na východě Kanady jsme strávili jen dva dny a z vodopádů jsme se tedy přesunuli rovnou do Vancouveru, kde se v následujících dnech bude vše odehrávat. My tady máme však ještě tři dny navíc než vše vypukne, které jsme využili k procházení po nádherných a dle mého názoru nejzelenějších lesech světa, hledání tuleňů, které jsem za každou cenu musela vidět a samozřejmě průzkumu města. A tady se už vracíme k momentu, kdy na Lukáše koukám s kukučem psích očí a dostávám ho konečně do bodu, kdy řekne ANO a já mohu skákat radostí. Za normálních okolností bych si na kajak klidně vyrazila sama a Lukáš by se během té doby mohl projít po okolí, půjčovna však požadovala určitou licenci na to, aby mě mohli vypustit samotnou na vodu. Ve dvou jsme už měli odplutí povoleno a mohli si užívat zcela prázdné zátoky pouze pro nás. Při cestě zpět se nám spustil obávaný déšť, ale naštěstí jsme byli už jen kousek a tak stačilo jen o něco rychleji dopádlovat na břeh. Na západě Kanady se nám oběma moc líbí a shodli jsme se, že právě Vancouver je ideální místo pro emigraci v případě nutnosti.

Odpoledne jsme se už přesunuli do krásného hotelu, kde se bude odehrávat šampionát a pozdravili se s ostatními hráči. Pro mě bylo moc milé potřást si rukou s aktuálním prezidentem Nihon-kiinu, Takemiyou Yoko, což je syn legendárního profesionála Takemiyi Masaki. Jakožto hráčka, která kdysi začínala na strategii sanrensei a přehrála nespočet partií právě od jeho tatínka, jsem byla poctěna. Mezi další přítomné profesionály patří pro Evropany dobře známí Michael Redmond nebo Antti Törmanen. Zítra nás čekají přátelské zápasy s lokálními hráči, do kterých se zapojím i já, a poté večer už oficiální zahájení celé akce.

Pokusím se tady průběžně aktualizovat výsledky či psát krátké reporty z daných kol, bude-li zájem. Seznam přihlášených a rozpis kol je k nalezení na oficiálních stránkách akce.

Z Vancouveru zdraví Áďa

FOTOGALERIE

17.5.2025

Z přátelských partií se nakonec vyklubalo PairGo rozdělené dle výkonnostních skupin. V každé čveřici museli být vždy 2 mezinárodní hráči a dva lokální. Lukáš si zahrál s lokálním 6d proti Taiwanci s jiným lokálním 6d. Partii měli velmi vyrovnanou, ale nakonec jim umřela skupinka a tak vyhrála dvojice s Taiwancem. Já jsem byla z nějakého důvodu posunutá do skupinky pro 5d a utvořila jsem pár s kamarádem Maxem z Thajska (Wichrich Karuehawanit, 6d), kterého znám z několika světových šampionátů – studentských či PairGo. Hráli jsme proti Novému Zélandu (Chahine Soyaume Curpen Koleejan, 5d) a lokálnímu hráči 6d, který byl však původem z Koreje. Hru jsem si moc užila, byla bojovná a dařilo se nám až na momenty, kdy jsem nám několikrát úplně zbytečně zničila aji zbytečnými atari. Nakonec jsme vyhráli my o půl bodu, nicméně v koncovce pro změnu Max přehlédl napojení několika našich kamenů a zahrál malou koncovku, výhra tedy měla být nejspíše o něco vyšší.

Samotné zahájení je možné shlédnout na facebooku AGA, kde také postují spousty fotek z akce. Na nás působilo poměrně nepřipravené, se špatným zvukem a místy i trapnými momenty. Podobně neorganizovaný byl i začátek PairGo, pořád nás přemisťovali z jedné místnosti do druhé a nedokázali si poradit s tím, jak nás usadit ke stolům, kam potřebují. Samotní organizátoři na místě přiznávali, že je to chaos a omlouvali se. Po zahájení nás čekala slavnostní večeře a ta se už podařila na výbornou. Doufáme tedy, že během nadcházejících kol bude organizace už také připravena a vše klapne bez větších obtíží nebo zpoždění.

Přenos 5 desek bude realizován na Pandanetu a losování je zveřejňováno online na stránkách akce. Do prvního kola dostal Lukáš Taiwance, kterého už před 8 lety porazil, tak držte palce, aby tento výkon znovu předvedl.

18.5.2025

1. kolo (18:30 českého času)
Yu-Cheng Lai, 7d (TW) – Lukáš Podpěra, 7d / Č+vzd (přenos na Pandanetu)

2. kolo (23:00 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Mikkel Mathiesen, 2d (DK) / Č+vzd

Organizace hlavní části programu již funguje perfektně. Kola začínají přesně včas, hráči mají k dispozici vodu a svačinky ve vedlejší místnosti a dokonce i doprovod se smí v hlavní místnosti pohybovat neomezeně – samozřejmě s respektem a potichu. Otázky na losování směřujte spíše na Lukáše (snad vám tady odpoví), nicméně vím, že o tom debatovali u snídaně a došli k závěru, že v nějaký čas na tomto turnaji stejně musí dojít k partiím silných hráčů se slabými a organizátoři chtěli, aby první kolo bylo co nejvíce vyrovnané. Berte to však s rezervou, přemýšlela jsem během té diskuze nad úplně jinými věcmi a nevěnovala jí takovou pozornost…

Já jsem od rána využila slunečného dne k dalšímu průzkumu města a odpoledne, když Lukáš porazil Dána po 37 minutách, tak se ke mně také přidal a přesunuli jsme se na moc hezkou pláž poblíž města. Následující dny už ale využiju spíše k práci a také finalizaci návrhů pro letošní AGM – konkrétně na změnu počtu hlasů jednotlivých zemí (neodpovídá výši příspěvků – země platící např. 200 euro mají stejný počet hlasů jako ty co platí 1200 euro) a změnu pravidel juniorského týmového mistrovství Pandanet (dívka nucena hrát na čtvrté desce nehledě na sílu). WAGC je mimochodem akce, která je skvělou příležitostí na získání spousty informací ohledně IGF i EGF a jednání o nových možnostech spolupráce.

19.5.2025

3. kolo (18:30 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Jonas Egeberg, 3d (NO) / B+28,5

4. kolo (23:00 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Ofer Zivony, 4d (IL) / B+vzd

Po protestu proti losu od Lukáše, rozhodčí upravili losování čtvrtého kola a namísto Japonska bude hrát s Izraelem. Prvotní los byl zdůvodněn tím, že prý existuje pravidlo, že Korea, Čína, Taiwan a Japonsko platí hodně peněz do IGF a nesmí tedy hrát spolu v prvních 4 kolech. Nicméně pak se zjistilo, že Taiwan to ve skutečnosti neplatí, tak povolili úpravu. O.o

20.5.2025

5. kolo (18:30 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Benjamin Drean-Guenaizia, 1p (FR) / B+vzd (přenos na Pandanetu)

6. kolo (23:00 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Ignacio Cernuda, 4d (ES) / Č+13,5

21.5.2025

7. kolo (18:30 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Stjepan Medak, 5d (HR) / B+vzd

8. kolo (23:00 českého času)
Lukáš Podpěra, 7d – Chahine Koleejan, 5d (NZ) / B+2,5

Závěr akce byl napínavý zejména pro Japonce, kteří doufali opět ve výhru Japonska po dlouhých 20 letech. Lukášova partie se dohrávala jako poslední a v případě, že by Lukáš prohrál, Japonsko zvítězí. Původně si však mysleli rozhodčí, že i přes výhru Lukáše to Ozeki na sososy vyhraje, nicméně po kontrole se zjistilo, že zapomněli zaznačit výsledek Turecka proti Dánsku, kde vyhrálo právě Turecko, které hrálo s Čínou. V ten moment veškeré naděje Japonců pohasly a tváře přešly v milisekundě z nadšení do smutku až frustrace.

Lukášovi se podařilo proplout po prohře s Benem mezi top 6, k čemuž mu pomohl snadnější los. Oproti tomu Benovi se dnes nedařilo a Singapur, který by měl papírově porazit ho zahnal hned v začátku partie do úzkých. Po skončení partie byl z prohry také dost rozladěný. Jeho sos byl pro Japonce mimochodem také důležitý.

Kanadu jsme si s Lukášem moc užili, je tu opravdu krásně. Já jsem se během partií poslední dny nacházela nejčastěji v místní veřejné knihovně, která je přímo v centru a má naprosto úchvatnou střešní terasu/zahradu s výhledem mezi mrakodrapy na město. Po partiích mě Lukáš vždy vyzvedl a objevovali jsme ještě blízké okolí. Samotné mistrovství bylo klidné a pro hráče byly připraveny skvělé hrací podmínky. Pro mě to bylo první WAGC, tak nemám moc s čím porovnávat, ale Lukáš říkal, že v Asii je cítit, že jsou ty akce více prestižní a asi ještě o level výš. Tady tomu chyběla taková ta hráčská jiskra, na druhou stranu třeba losování se nakonec podařilo asi nejlépe za celou dobu konání této akce.

Lukáše čeká zítra ještě organizovaný výlet s ostatními hráči do Lynn Canyon Parku, kde by se měl nacházet druhý místní visutý most. Já se už za chvilku přesouvám na letiště směr New York City, kam mě bude Lukáš následovat hned zítra po skončení programu, aby strávil ještě víkend ve městě před rozloučením a opětovném shledání za čtyři měsíce na Floridě, kterou máme v plánu společně s kamarády projet na konci září před návratem do Česka.

Příští rok se bude konat WAGC v Koreji, jelikož právě Korejci přebírají prezidentství v IGF po Japoncích. Pro vás však bude zajímavější, kde se bude nejspíše konat WAGC v roce 2027…Schválně, kdo to uhádne… 🙂

—–

Náš reprezentant se umístil na krásném 6. místě, a zároveň obsadil v turnaji nejvyšší příčku v rámci Evropanů. Gratulujeme!