Když jsem se v říjnu minulého roku rozhodla jet na Mistrovství Evropy studentů do anglického Durhamu, myslela jsem si, že se mi podaří kvalifikovat do Japonska na studentskou Ozu. Nenapadlo mě však, že mi kromě této akce přijdou ještě další dvě pozvánky do Asie, a to konkrétně do Šanghaje na světový šampionát studentů a znovu do Japonska na Čechům jistě dobře známé Mistrovství světa párů.

Moje cesta začala už dva dny před konáním akce. Chtěla jsem se totiž znovu podívat do Nary za slavnými srnkami, které se volně pohybují po celém městečku. Kromě toho vždy raději přilétám do Asie s menším předstihem, abych měla dostatek času vyrovnat se s jet lagem a nemusela s ním bojovat ještě den před turnajem.

Obdobně jako minulý rok se ani letos šampionát párů nekonal v Tokiu, jak tomu bylo po desítky let zvykem. Loni se poprvé přesunul do Osaky při příležitosti Expa 2025 a letos se organizátoři rozhodli akci propojit s Asijskými hrami v Nagoji. Jedná se o takové asijské olympijské hry. Pro profesionální skupinu zajistili organizátoři skutečně majestátní prostory přímo v Nagojském paláci. Amatérská část akce se poté konala každý den na jiném místě. První den jsme hráli v prostorách místního Nihon Ki-inu, což bylo moc milé a pěkné místo. Budova má několik pater s různými prostory věnovanými go lekcím, hraní či obchůdku s go potřebami. Druhý den jsme se přesunuli do luxusního hotelu srovnatelného s tradičním místem konání v Tokiu, kde jsme podmínky s Lukanem před osmi lety, když jsme se do Japonska kvalifikovali poprvé, nazvali tzv. „Edmund Rulz“. Bohužel se každým rokem tyto podmínky trochu snižují. Před osmi lety bylo například nemyslitelné měnit hrací místo či dostávat obědy v podobě lunch boxů. Tehdejší laťka „Edmund Rulz“ totiž znamenala výběr ze tří restaurací na snídani, oběd i večeři s neomezenými rauty či úchvatné zahájení i vyhlášení celé akce. Nerada bych ale, aby tohle znělo jako stěžování si, protože i přes tyto změny jsou podmínky v rámci šampionátu stále velmi nadstandardní a starají se o nás jako o miminka…

Studentský šampionát aneb We beat Korea!

Vzhledem k tomu, že jsem se na akci kvalifikovala skrze studentské mistrovství, reprezentovala jsem tentokrát Evropu, a to v páru s Mihailem Jacimovićem 4d ze Srbska, kterého jsem v Durhamu na studentském mistrovství porazila. Hned na začátku akce jsme si tak řekli, že máme podobnou sílu a něco jako kikashi (nucené tahy pro tempování soupeře) v našem případě neexistuje. Co nás ale po první partii překvapilo, byl náš velmi podobný styl hraní. Téměř na všech místech rozboru jsme měli stejné nebo alespoň podobné myšlenky, což jsme s ohledem na to, že se jednalo o naši úplně první společnou pairgo partii, rozhodně nečekali.

Po prvním kole, ve kterém jsme prohráli proti Číně, jsme se šli projít k již zmíněnému hradu. Naším prvotním cílem bylo pokusit se dostat do místnosti profesionálů, nicméně s ohledem na krátký čas mezi koly jsme to nakonec vzdali a pouze se prošli. Během procházky jsme ale zjistili, že si nerozumíme jen na gobanu, ale i ve spoustě jiných životních tématech.

Na další kolo jsme se měli vrátit v 15:15, nicméně organizátoři jej bez jakéhokoliv předchozího varování posunuli o 15 minut dopředu a my dorazili až v 15:05. K druhé partii s Koreou jsme tak museli zasednout okamžitě po příchodu, zmoklí a trochu rozhození z této nečekané změny. Možná právě tohle nemilé překvapení se následně projevilo v naší hře, kde jsme Korejce velmi brzo v partii trochu agresivněji střihli a poté takřka bezchybně prohnali přes celý goban skupinu, kterou se nám nakonec podařilo i zmrtvit. Ti z vás, kteří jsou v této disciplíně zkušenější, jistě vědí, že zabíjení skupin v pairgo patří mezi jednu z nejnáročnějších částí hry. Povětšinou totiž dojde k nějakému kompromisu, nebo skupina stejně ožije. Udržet celou sekvenci tahů vedoucích k zabití skupiny v momentě, kdy se střídáte s partnerem, je opravdu oříšek.

Nám se to však s Mihailem podařilo a Korejci po této sekvenci, kdy už nebylo jak skupinu dostat ven, skutečně vzdali. Korejec chtěl mimochodem vzdát už o pár tahů dříve, nicméně to mu jeho partnerka zakázala. O několik tahů později však i ona uznala, že je čas partii ukončit. V ten moment jsme se na sebe s Mihailem podívali s naprosto vykulenýma očima a první věta, která z nás vypadla, byla, že ani jeden z nás by v té pozici nejspíše ještě nevzdal, jelikož v pairgo se přece může stát cokoliv. Hned druhá věta už ale byla uvědomění: „We beat Korea!“ A ta se s námi nesla po celé mistrovství…

Oba jsme byli z výsledku naprosto nadšení. Vtipné bylo, že když se nás ostatní hráči na obědě ptali, jak si vedeme, většina se začala smát s tím, že si z nich určitě děláme srandu a že jsme přece nemohli porazit Koreu. Poté, co si však výsledek ověřili, se do slovníku ostatních hráčů pro změnu dostala věta: „Omg, you beat Korea!“

Do poslední partie jsme tak po tomto výkonu nastupovali s velkými očekáváními a opravdu jsme odehráli velmi dobrou partii i proti Japoncům. Tentokrát se nám ji však nepodařilo dotáhnout do vítězného konce a časový pres v podobě 30 minut + 10 sekund nás nakonec dohnal. Asi jediná věc, která mi na hře s Mihailem trošku vadila, bylo právě jeho delší přemýšlení. Spotřebovává totiž opravdu hodně času již v první polovině hry, a my jsme tak vždy museli odehrát většinu zbývající partie již v 10s byoyomi. S Lukášem jsem zvyklá, že s ohledem na náš rozdíl tříd nemá na spotřebovávání času nárok, a podobnou věc jsme si nastavili i s Honzou při naší letošní premiéře na MR párů. Je tedy dost možné, že je to jen zvyk z mé strany a chci už až moc. 🙂

Studentský šampionát jsme tak se skóre 1:2 zakončili na 5. místě a odvážíme si jeden z nejcennějších skalpů. Za celou dobu konání studentského mistrovství světa se totiž žádnému evropskému páru nepodařilo Korejce porazit, přičemž právě Korea často patřila i mezi celkové vítěze akce.

Araki Cup a bronzové umístění

Druhý den nás čekal nový turnaj. Všichni studenti byli zařazeni do Araki Cupu, handicapového turnaje, kterého se účastní také místní hráči.
I v tomto turnaji se nám dařilo a se skóre 2:1 jsme si nakonec odnesli ceny za 3. místo. V poslední partii, kterou jsme jako jedinou prohráli, jsme také asi poprvé narazili na výraznější neporozumění v rámci našich myšlenek. Nejprve jsem v partii trochu vyměkla já, na což vzápětí Mihailo pro změnu střihl někde, kde jsem vůbec neviděla, co má na mysli. Navzájem jsme si tak pokazili plány, což bohužel otočilo partii, kterou jsme do té doby celou dobu vedli. V takto pozdní fázi hry už se nám výsledek nepodařilo zvrátit.

Když se vám do páru nalosuje Iyama Yuta

Poslední akcí na programu byly tzv. přátelské zápasy, do kterých se zapojují všichni hráči včetně profesionálů. S Mihailem jsme v tu chvíli zjistili, že jsme oba velcí fanoušci Fujisawy Riny, takže zatímco se Mihailo modlil, aby byl nalosován do páru s ní, já jsem monitorovala místnost, abychom ji případně mohli alespoň na chvíli odchytit…Po zveřejnění pairingu jsem však své myšlenky začala upírat jiným směrem. Zatímco Mihailovi jeho modlení nevyšlo, Rina byla nalosována s Martinem Stiassnym, já jsem byla nalosována do páru s Iyamou Yutou. Pro ty z vás, kteří se tolik neorientují v profesionální scéně, jedná se o jednoho z nejlepších hráčů světa, kterému se například jako jedinému v japonské historii podařilo držet všech sedm slavných titulů současně.

Bylo to tedy milé překvapení i zodpovědnost zároveň. Hráli jsme proti Japoncům síly 7d a 5d, takže jsem v daném kruhu byla určitě nejslabší. Vtipný moment však nastal hned po asi deseti tazích, kdy Iyama spletl pořadí hraní. My ostatní tři u stolu jsme si toho všimli a začali na sebe koukat stylem, kdo bude ten, kdo mu to řekne. Naštěstí Iyama nejspíše vycítil, že mezi námi probíhají určité oční signály a uvědomil si, co se asi stalo. Nakonec tedy sám zareagoval omluvou a „platbou“ tří kamenů. Upřímně si nejsem jistá, zda by mu jinak někdo z nás o té chybě vůbec řekl.

Po skončení hry nám Iyama ukázal jeden moment v partii, který byl podle něj naší hlavní chybou. Vtipné opět bylo, že poukázal na svůj špatný tah a s úsměvem opakoval „sorry“.. 😀 Partii jsme bohužel nestihli dohrát až do úplné koncovky, protože už se muselo jít na vyhlášení výsledků. V momentě ukončení jsme však už vedli my, takže bychom nejspíše vyhráli. Z Japonců, kteří proti nám hráli, bylo cítit, že jsou z něj úplně paf. A to zejména z klučiny, který se stejně jako já účastnil studentského šampionátu.

Novinky ze světové scény

Celkově jsem si akci moc užila a jsem ráda, že jsem mohla svůj poslední studentský rok prožít právě prostřednictvím všech těchto akcí. Minulé pondělí jsem totiž úspěšně odstátnicovala, a tudíž už to pro mě tentokrát bylo opravdu naposledy. Jak jsem zmiňovala už v únoru ve svém reportu z Ozy, doufám, že po mně někdo převezme štafetu a využije těchto naprosto skvělých příležitostí, které se vysokoškolským studentům nabízejí.

Do budoucna by navíc měly přibýt další dvě akce, které bude mít na starosti Evropa. Jak jsem se během šampionátu dozvěděla, IGF schválila vytvoření evropského Headquarters pro studentské světové šampionáty. V rámci této nové struktury by měli být na full-time pozice zaměstnáni lidé, kteří se budou agendě věnovat, a vzniknout by tak mělo Mistrovství světa juniorů a Mistrovství světa studentů přímo pod hlavičkou IGF. Obě akce by měly obdobně jako WAGC cirkulovat mezi jednotlivými zeměmi, přičemž záštitu a organizaci by měla mít na starosti právě tato nová evropská „pobočka“. Po neúspěšném pokusu o získání WAGC pro Evropu je to moc milá zpráva a snad se ji skutečně podaří zrealizovat.

Určitá skepse je však zatím namístě. O Mistrovství světa juniorů pod IGF se totiž mluví už minimálně rok a zároveň byla Evropa o této nové iniciativě informována bez jakékoliv předcházející diskuze či dotazu, zda by s ní vůbec souhlasila, a to v rámci AGM na posledním WAGC v Koreji.

Když jsem se šla tedy optat na situaci Martina, tak byl dost překvapený, že se mi během této akce podařilo podle něj dostat z Japonců více informací, než doposud věděl on nebo vedení EGF. Uvidíme tedy, v jaké podobě se EGF podaří tuto iniciativu vyjednat. Pokud se však vše skutečně zrealizuje, bude se jednat o naprosto skvělou příležitost pro další generace evropských hráčů.

No a mě teď ještě čeká pár dní v Singapuru a Malajsii, než se z Asie přesunu rovnou do Londýna na Mistrovství Evropy žen, odkud se vám s ostatními holkami určitě také ozveme!

Kompletní výsledky

Studentský šampionát
Podpěrová (2d) + Jacimovic (4d) vs. Xu Huier (5d) + Tang Zhenghe (8d) (CN)
Podpěrová (2d) + Jacimovic (4d) vs. Sehee Na (7d) + Park Kihyeon (7d) (KR)
Podpěrová (2d) + Jacimovic (4d) vs. Haraoka Sara (6d) + Otobe Masanari (6d) (JP)

Araki Cup
Podpěrová (2d) + Jacimovic (4d) vs. Japonci (6d) + (3d)
Podpěrová (2d) + Jacimovic (4d) vs. Japonci (7d) + (2k)
Podpěrová (2d) + Jacimovic (4d) vs. Japonci (8d) + (1d)