Když mi bylo devět let, jeden kamarád mi oznámil, že se jdeme podívat do Go klubu. Těšil jsem se, protože to pro mě byla možnost poprvé vidět někoho, o kom jsem zatím jen slyšel. Možnost vidět o rok staršího Radka Nechanického. V našem malém městě ho znal skoro každý, přestože skoro nikdo Go hrát neuměl a ani nevěděl, co to je za hru. O nějakých šest let později jsem začal příležitostně jezdit na turnaje a Radka poznal osobně. Sympatický a přátelský kluk, kterého měl snad každý rád. Byl prostě takový. Když jste ho potkali, oblíbili jste si ho. Od té doby až dodnes jsem byl vždy ohromen, kolik má všude přátel a známých. Kdykoli jsme spolu byli na goové akci, ať už v České republice nebo v zahraničí, vždy se odněkud objevovali lidé, kteří se s ním chtěli pozdravit, popovídat si s ním nebo se s ním prostě vidět. Nikdy jsem se nesetkal s někým, kdo by Radka neměl rád a upřímně, jeho obliba byla pro mně osobně až nepochopitelná. Radek měl obrovské vnitřní kouzlo, díky kterému byl všude vítán a přijímán. A toto vnitřní kouzlo si v sobě zachoval až do osudného konce června 2022.
Jeho styl hry, jeho znalosti a hlavně jeho porozumění hře byly tak hluboké, že byly slabšími hráči až nepochopitelné a silnějšími hráči nesmírně respektované. Mezi evropskými hráči nejvyšší úrovně byl asi jen málokdo, pokud vůbec někdo, koho by Radek někdy neporazil. I v posledních letech, kdy se Radek turnajů zúčastňoval již méně, byl vždy nesmírně obávaným soupeřem a velmi oblíbeným společníkem. Mnohokrát jsem zažil a slyšel, jak přední hráči přehodnocují své šance na úspěch v turnaji, když se tam znenadání a bez předchozího přihlášení objevil Radek. Nebudu zde vypisovat seznamy jeho úspěchů a podobné statistiky. Život není statistika. Pokud chce někdo vědět, kolikrát Radek vyhrál nějaké mistrovství, může si to najít. Ale pokud by někdo chtěl zjistit, kolik turnajů nebo turnajových partií Radek vyhrál, předem upozorňuji, že je to marná práce. Protože jeho úspěchů ve hře Go bylo tolik, že je už ani spočítat nelze.
Život je o tom, jak člověka přijímají ostatní. Co po něm zůstane. Ne čísla a turnajové tabulky, ale vzpomínky a spousta veselých, zábavných a poučných setkání. A z tohoto pohledu byl život Radka nesmírně bohatý a zajímavý.
pro Goweb napsal Ondřej Dlouhý
Jedna z nejslavnějších Radkových partií – souboj o bronz na Mistrovství světa juniorů 1988 v Paříži: sgf
Díky Ondro, krásná vzpomínka!
Partii jsem si přehrál. Pěkně na gobanu a ze zápisu, žádné sgf. Vrátili se mi při tom staré časy a Radek jako by mi ožíval před očima. Nikdy dříve by mne nenapadlo, že budu moci být naměkko při přehrávání partie.
Taky jsem si partii přehrál, sice po novu na počítači, a zase jsem si připomněl Radkovu genialitu: je úžasné, jak Radek dokáže bezostyšně popírat všechny principy go nashromážděné generacemi východních mistrů a takovým stylem porazit Japonce. Chudák Japonec z toho musel být na mrtvici.
Kolem roku 1995 jsem navštívil New York, kde byl go klub v centru Manhattanu, na jedné z těch číslovaných tříd. Vykonal jsem tam návštěvu. Nejsilnější přítomný hráč byl 5D AGA, a když jsem mu oznámil, že jsem z Česka, jal se vykřikovat: Nekaniki, Nekaniki! Vysvětloval mi, že byl se svým synem na nějakém MR juniorů, kde soupeře kosil právě Nekaniki. Nekaniki byl pro něj prostě polobůh.