Tak máme za sebou první kompletní týden, respektive tedy celkově již týden a půl. Venku je stále babí léto a nevypadá to, že by se na tom ani během listopadu mělo něco měnit. Ostatně jsme v subtropech, kde se jihovýchodní Čína jednoznačně nachází. Každých pár dní navíc příjemně sprchne, takže smog se v této milionové vesničce téměř nekoná. Občas jsou tedy vidět i hory, které město obklopují. Zatím jsme se nedostali nikam ven mimo kampus, ale vzhledem k tomu, že zde máme vše, co potřebujeme, tak nás to zase ven až tolik netáhne. Ve středu se rozšířila naše evropská kolonie, když dorazil talentovaný maďarský hráč Bende Barcza 3-dan. Určitě si ho pamatujete jako mistra Evropy do 12 let z Prahy před dvěma lety. Taktéž ještě ve svém věku nemohl cestovat sám, a tak dorazil s maminkou. Neměl problém zapadnout, protože mluví výborně anglicky a hned se skamarádil s Bártíkem. Zajímavostí je, že prý Maďaři letěli přímo do Quzhou, kde jsem ani nevěděl, že je letiště. Údajně je takové vesnické asi jako třeba v Brně a využívá ho převážně armáda, ale třeba z Guangzhou se sem evidentně doletět dá. Ono to vlastně dává smysl, protože velmi často slyšíme z venku výstřely, výbuchy či startující stíhačky, takže určitě tady něco nejpočetnější armáda světa nacvičuje.

V pondělí jsem napochodoval do první třídy, kde mě uvítal nejsilnější zdejší učitel Guo Yuzheng 6-pro, se kterým se znám už z loňského pobytu, případně letošního kongresu. Když má zrovna volno, tak nás místo něj učí Guo Xinyi 5-pro. Jen pro doplnění: nemají spolu nic společného, jejich příjmení Guo jsou totiž zapisována úplně jinými znaky a nejspíš se vyslovují i v jiném tónu. Loni jsem si užíval každou minutu v první třídě. Letos mě varovali, že škola zesílila, a tak bude pro mě velmi obtížné se tam udržet. A když jsem před sebe dostal první papír denního tsume-go, tak jsem si říkal, co tady sakra vůbec dělám. Tři správné odpovědi z 24 mluvily za vše. Mimochodem, za celý týden jsem se dostal nejvýš na sedm. Navíc se mi nepodařilo ani jeden ze šesti papírů kompletně opravit, takže pokud bych byl místní čínský student, tak by mě stoprocentně stihl nějaký trest. Na gobanu mi to ale šlo velmi dobře. Postup výše mi sice nakonec unikl, ale na skóre 3:2 v lize 1-4 jsem si nemohl stěžovat. A v druhé půlce týdne jsem ho ještě vylepšil na 4:1 a svoji ligu celou vyhrál. Příští týden se však hraje Velký cyklus (o tom zase příště), a tak výsledky tohoto malého cyklu příliš neznamenaly, takže si ještě budu muset počkat, zda se podívám do ligy 1-3 nebo i výš jako loni. Každopádně mi to snad takto půjde herně dál.

Dorazili jsme zřejmě v nějakém turbulentním období, co se týče chování, protože tu létají tresty jeden za druhým. Kázeň se zde trestá mnohem tvrději než tréninkové neúspěchy. Myslím, že někdy v úterý jsem spolubydlícímu Honzovi před večerkou vyprávěl, jak u nás zase šel někdo na hanbu, tzn. stát čelem ke zdi po zbytek lekce. Tak se tomu jen zasmál, že prý u nich takováhle situace nastává třikrát denně. Třeba když po něm mladší spolužáci házejí gumy, takže jich má teď sbírku… Nicméně, nejtvrdší trest nakonec ale překvapivě padl ve středu u mě v nejvyšší třídě, protože u dvou kluků pan Ge objevil, že v době večerních rozborů chodí hrát hry na pokoj. Údajně je to jeden z nejhorších možných prohřešků, a tak oba studenti okamžitě letěli ze školy. Předtím tedy ještě byli zostuzeni, když si vyslechli svoji kritiku veřejně před celou třídou, následně jim byl oznámen vyhazov a nakonec pak museli dvě hodiny stát na hanbě, když my jsme hráli ligové partie. Ptal jsem se paní hospodyně, zda je to navždy nebo jen na určitou dobu. Odpověděla, že neví, ale na měsíc prý určitě.

Což mě přivádí ke zřejmě nejnepostradatelnější osobě celé školy hned po panovi Ge, která má na starosti prakticky všechen negoový program. Říkáme jí „cleaning mama“, ale podle mě je přesnější spíš výraz hospodyně, protože uklízečkám mimo jiné šéfuje. Mluví trochu anglicky, protože má prý rodinu za oceánem. A ve třetí třídě se nachází klučina, který mluví anglicky takřka perfektně a říkal, že v Americe žil, takže spekulujeme, zda to není její syn nebo s ní jinak příbuzný. Nicméně, ona nás budí každé ráno, vede rozcvičku, kontroluje polední klid a také nám pere prádlo či ustlává postele. Nevím, jak to všechno po celé té rozlehlé budově stíhá. Bohužel v návaznosti na výše uvedené prohřešky studentů se začaly zamykat pokoje během lekcí, což je trochu opruz, protože si člověk už nemůže o pauze dojít třeba pro vodu nebo sušenku na pokoj. Navíc když lekce skončí, tak musíme někdy shánět hospodyni po celé budově, aby nám odemkla. Nejvíc na tohle doplácí Stjepan, který má pokoj stále ještě sám a často se na něj zapomene. Mimochodem, ten tady jede úplně neskutečné tempo tréninku. Kromě toho, že má zatím ligové skóre 15:0, tak se vůbec neztrácí v tsume-go a navíc ještě řeší asi osm stránek z knížky denně. Myslím, že od něj v Evropě můžeme brzy očekávat velké věci….

Toť tedy vše ode mě pro tento týden a předávám slovo ostatním…

pro Goweb napsal Lukáš Podpěra

Protože jsem byl ze začátku z neznámých důvodů nasazen vysoko, podařilo se mi po prvním týdnu skočit rovnou do druhé třídy. Tam na mne čekala ledová sprcha v podobě obtížných tsume-go, zatímco ve třetí třídě jsem dokázal úspěšně vyřešit třeba i 10-12 problémů z 24, ve druhé třídě se držím na průměru 7-8. Jednou dokonce jen čtyři dobře a včera mi učitel ani nedal hodnocení, snad aby šetřil mé city – měl jsem správně jen dvě! Trochu jsem se zdravě na sebe nahněval a do dvou do rána řešil problémy z knížky a dnes jsem udělal zase osm. Pravda, hlavní motivací byla prosáklá informace, že kdo nemá vyřešeno dost úloh, ten nemůže hrát velký turnaj, ale nakonec se to naštěstí týká jen čínských dětí. Na nás se tu dívají shovívavě a kdybychom rušili při lekcích, tak možná ani nepůjdeme za trest stát na chodbu nebo nedostaneme pravítkem přes prsty. K obtížnosti úloh přispívá i to, že nestačí vymyslet správný postup, ale také zapsat ty nejlepší odpovědi za protistranu, právě na tom často ztroskotávám, že nevyberu správnou variantu rezistence.

První týden jsem ve čtvrté lize druhé třídy udělal výsledek 3:2 a tento týden jsem vydřel dvě výhry z pěti. Hodně partií jsem bohužel z vyhrané pozice prohrál přehlédnutím. Ačkoliv Lukan tvrdí, že hráči tam mají sílu okolo pátého danu, připadají mi spíše jako silní čtvrtí dani. Technicky jsou děcka mnohem lepší, protože rychleji a lépe mě všude přepočítají (jejich tsume-go výsledky jsou běžně 16-20). S celogobanovou strategií už to mají slabší a často vyhrávám jen díky tomu, že si včas nevšimnou mého moya nebo zahájí invazi příliš blízko mé síly. Také je vhodné na ně hrát složitá joseki jako taisha a nadare, která jsou starší než oni sami. Vždy z nich dokáží nějak vybruslit, ale lokálně trochu ztratí. Po partii si se soupeři partii přehrajeme a ty varianty, co tam sypou z rukávu… nestačím zírat.

Ve třídě je hodně čínských dětí s lehkou nadváhou, protože kromě ranního běhání jen sedí za gobanem. Vypadají trochu jako medvídci panda, a tak tak jim i podle toho říkám. Dva dokonce mají mikinu s nápisem „little bear“ a „cute panda“. S malými medvídky to mám víceméně vyrovnané, partie většinou končí těsně. I když jsem dostal knížku s čínskými go termíny, není čas ji studovat – mají třeba slova i pro stejné, jen jinak orientované tvary. I když narazíme na někoho s částečnou znalostí angličtiny, s japonskými termíny jako joseki, sente, kosumi nebo atari moc nepochodíme – prostě jim nerozumí. Navzdory komunikačním bariérám se nám naštěstí zatím podařilo nezpůsobit žádné velké nedorozumění.

pro Goweb napsal Zbyněk Dach

Po herní tragédii v prvním týdnu jsem se naštěstí trochu výsledkově zvedl. Začalo to tím, že mě nasadili zpátky ze školky (čtvrté třídy) do ligy 3-3 kvůli tomu, že někdo nepřišel do školy. Navíc se mi podařilo udržet ve své lize po dobu dvou malých cyklů, i když jsem čekal od sebe víc. Bohužel jsem si postup do vyšší ligy zkazil zahozenými vyhranými partiemi, a tak se mi v obou cyklech podařilo nasbírat celkově šest výher z deseti. I kvůli lepším výsledkům mi trochu narostlo sebevědomí, takže mým novým cílem je postoupit do druhé třídy. Naštěstí se příští týden hraje velký cyklus, a tak si mohu pokusit cíl si rovnou splnit.

V denních tsume-go jsem se zlepšil z pouhých šesti bodů na 10-14 bodů denně a z knihy jsem nově schopný vyřešit až čtyři stránky denně. Bártík, který postoupil až do ligy 3-1, je na tom s úlohama podobně jako já. Na rozdíl od našeho nového evropského kolegy Bendeho, který je v tsume-go odskočený a mívá snadno 17-20 bodů. Tomu se taky podařilo vyhrát ligu 3-3 a bohužel porazit i mě. Program se jinak z předchozího týdne takřka nezměnil. Mohli jsme ale tenhle týden více vidět učitele Li Zehao 2-pro, který začal rozebírat partie ve večerní hodině. Bohužel začalo padat více trestů právě v rozborové hodině. Mezi ně patří stání na hanbě, tahání za uši, nebo třeba i plácnutí pravítkem přes prsty. Tresty rozdává samozřejmě pan Ge, ale nově i často klidný Li Zehao, který jednou už taky ztratil kvůli dětem nervy. Je tedy docela štěstí, že jsme tu vnímání trochu jako polobohové, a tak se nám nejspíš nic takového nestane. Pozitivní je, že jsme konečně s Bártíkem dostali čínská jména, a tak se někdy rozebírají i naše partie. Například mé jméno je Yang Kemin (杨柯民), které si ale ještě ve znacích moc nepamatuji. Horší to už má Bártík, protože jeho jméno obsahuje až sedm znaků.

Po go se nejvíc věnujeme ping-pongu. Se Stjepanem tak trávíme volný čas a hlavně víkend. Možná i kvůli tomu, že je tady v Číně ping-pong něco jako národní sport, tak je tu každý druhý student lepší než my. Ve fotbale se tu ze mě stala taková malá superstar. Protože ho tady skoro nikdo hrát neumí, tak dokonce i já (ale i zbytek Evropanů) vynikám. Bohužel fotbal přestáváme hrát, protože děti které hrají fotbal nejvíce, už za týden prošláply nebo propíchly už třetí míč, a tak nám ho učitelé nechtějí kupovat. Jak už jsem zmínil, tak na začátku týdne začíná velký cyklus, tedy 11 partií, kde se mimo jiné rozhodne, v jakých ligách budeme následně startovat. A tak mi nezbývá nic jiného, než si přes neděli pořádně odpočinout a připravit se na turnaj.

pro Goweb napsal Jan Komín