Když jsem před rokem pobýval v Ge Yuhongově škole, opravdu by mě nenapadlo, že zde letos nebudu z Česka ani zdaleka sám. Ostatně jsem si nebyl ani jistý, zda se vůbec vypravím já. I když je pravda, že mě už tehdy při mém odjezdu rumunský kolega Elian Grigoriu hodně lákal, abychom vyrazili znovu. Nicméně, vše se začalo ve větším měřítku rýsovat na kongresu v Toulouse, kam se vypravila početná čínská delegace v čele s panem Ge. Osobně si jednoho rána pozvali nejnadějnější evropské juniory na pohovory, pokud se to tak dá nazvat. Tam se také s dětmi seznámil hlavní učitel Guo Yuzheng 6-pro, který po zbytku kongresu nabídl svoje rozbory. Tehdy ještě vůbec nebylo jasné, kteří junioři budou na studijní pobyt opravdu vypraveni. V následujících týdnech ale byly stanoveny jasné podmínky pro přijetí: výkonnost 5-dan bez věkového omezení a nebo umístění v top3 v jedné z kategorií Mistrovství Evropy juniorů. Já jsem byl pozván na studium téměř okamžitě. Ostatně neskromně si dovolím prohlásit, že mě nikdo testovat nemusí. Brzy na to byl vybrán také Bártík Dach 4-dan (12 let) – jakožto mistr Evropy do 12 let. Bylo také jasné, že Bártík nepojede na tak dlouhý pobyt sám, a tak ho doplnil jeho táta Zbyněk, který ale měl spíš v plánu jet jako morální podpora. Na poslední chvíli byl nakonec za bronzové umístění na Mistrovství Evropy do 18 let vybrán i Honza Komín 3-dan (14 let), přičemž o jeho účasti se rozhodovalo asi až teprve před měsícem, ale nakonec vše dobře dopadlo. Náš měsíční pobyt jsme se nakonec rozhodli vmáčknout mezi pražské Deskohraní a turnaj Hedvábné stezky v malajském Kuala Lumpur. Na kongrese byl do našeho termínu vybrán také Stjepan Medak 4-dan, který se účastnil již loni. Protože mu je ale také zatím jen 14 let, nemohl se tedy vypravit letecky sám přes půl světa, a tak se také přidal k nám. V následujících týdnech se naše zdejší evropská kolonie ještě znatelně rozroste, ale o tom někdy příště…

Naše výprava tedy mohla začít odletem 21. října. Pro naši cestu jsme zvolili Qatar Airways, kteří do konce roku nabízí slevy na letenky do Asie, a tak byly poměrně jasnou volbou. Letět přes Dauhá se vyplatí i proto, že mezipřistání je téměř v polovině cesty a žádný z letů tedy není nekonečně dlouhý. Zvlášť když naši kluci letěli svoje první mezikontinentální lety, které ale proběhly celkem v pohodě. Cestu z šanghajského letiště Pudong jsem měl nacvičenou již z loňska, a tak nebyl problém se dopravit rychlovlakem až do města Quzhou. Jízdu jsme si navíc zpestřili magnetickým vlakem Maglev, který na cestě z letiště do centra Šanghaje dosahuje rychlosti 430 km/h, ale bohužel tentokrát si to svištěl pouze 310 km/h, což je rychlost podobná klasickému čínskému rychlovlaku CRH. Po více než 24 hodinách cesty jsme ve 23:40 místního času dorazili do Quzhou, kde na nás čekal jeden z učitelů, který se taktéž od loňska naučil relativně slušně anglicky. Ve škole se ale momentálně nenacházel pan Ge, a tak nás přivítal „pan provozní“, který nevím, jak se jmenuje). Stejně jako loni jsme Evropané dostali pokoje ve druhém patře. Bydlíme po dvou: Dachovi samozřejmě spolu a já tedy s Honzou. Stjepanovi totiž přijede očekávaný spolubydlící v následujících dnech… Na všechny celkem dopadl posun času, ale nikdo se nás samozřejmě neptal, kdy chceme začít studovat, a tak bylo jasné, že hned další den naskočíme do rozjetého vlaku.

První den jsme začali snídaní v podobě vajíček, rýže a knedlíčků. Ostatně je to jediné jídlo, které se celý týden nemění, proti čemuž opravdu nikdo nic nenamítá. Během dne jsme hráli testovací partie, protože zejména u našich kluků potřebovali učitelé znát jejich reálnou výkonnost. Do hraní zapojili i Zbyňka, který se nakonec rozhodl, že zkusí trénovat taky a musím říct, že se do studia hned od začátku zažral. Ligový systém poněkud od loňska změnil číslování. Novinkou je profi-třída, kde studuje momentálně 14 mladých profesionálů ve dvou ligách. Následují čtyři amatérské třídy, kde první dvě se skládají ze čtyř lig a spodní dvě ze tří – celkově tedy 14 lig. Já jsem byl zařazen do ligy 2-1, což je v podstatě ekvivalent 5. ligy, ve které jsem začínal i loni. Byl jsem lehce zklamán, ale možná Číňani už zapomněli, jak jsem se loni prokousal až do nejvyšší úrovně. Každopádně nakonec jsem to vzal pozitivně, že se aspoň rozehraji a samozřejmě netřeba dodávat, že i zde se nacházeli hráči síly evropského 7-danu. Zbytek výpravy byl zařazen do třetí učebny, nejspíš i proto, že jeden z tamních učitelů mluví anglicky. Zbyněk tedy hrál tento týden ligu 3-1, Stjepan 3-2 a naši junioři se potkali v lize 3-3. Trochu zvláštní bylo, že pouze já (卢卡斯) a Stjepan (斯杰潘) jsme po vzoru loňska dostali čínská jména. Latinka přeci jen v tabulkách u ostatních působí poněkud zvláštně…

Denní program se příliš od loňska nezměnil. Tři tříhodinové bloky proložené přestávkami na jídlo a sport (fotbal, basketbal, badminton, ping-pong). Novinkou jsou však ranní tsume-go testíky, kdy během necelé hodiny musíme vyřešit 24 úloh top-amatérské úrovně, což se ukázalo jako kámen úrazu. Moje výsledky byly velmi průměrné až podpruměrné. Navíc jsem měl co dělat, abych do konce dne vždy stihl opravit všechny chybně vyřešené problémy, což byl další z povinných úkolů. Trochu jsem tedy o sobě začal pochybovat… Naštěstí se ale ukázalo, že na gobanu dosahuji vyšší úrovně než moji spolužáci, a tak jsem všech pět partií zvládl vyhrát, přičemž pořádně jsem se zapotil jen v jedné, kdy jsem v byoyomi musel zahrát velmi přesnou koncovku. Kvalifikoval jsem se tedy „mezi svoje“ do první třídy pro další cyklus. Naším učitelem ve druhé třídě byl Yang Dong 4-pro, který na sebe nedávno upozornil srdnatým bojem s Iyamou Yutou v mezinárodním turnaji Quzhou Lanke Cup. Nicméně, na včerejší večerní rozbory nás měl Wang Yanhao 5-pro, jenž poslední roky pobýval v Evropě na studiích španělštiny. I tak jsem s ním ale raději konverzoval čínsky, protože moje španělština je ještě na bídnější úrovni… Dnes odpoledne jsem si v týmovém rapid turnaji již ozkoušel úroveň soupeřů z první třídy. Všechny tři partie jsem vyhrál, a tak se tedy těším na ligové partie příští týden. A nyní již předávám slovo dále.

pro Goweb píše Lukáš Podpěra

Čtyři evropští účastníci čínského studia byli zařazeni do třetí třídy, a proto jsem se rozhodl napsat o tom, jak den v třetí třídě probíhá. Po rozcvičce a snídani se v 8:30 začíná samostudiem, které spočívá v řešení denního tsume-go. Dohromady obsahuje 24 úloh. Na rozdíl od Stjepana, který hravě zvládne 15-20 úloh za necelou hodinu, se mi zatím tolik nedaří (stejně jako Zbyňkovi a Bártíkovi), a tak je musím dodělávat ve svém volném čase. Jako hlavního učitele máme profesionála jménem Zhang Jiahao 4-pro. My ho však nazýváme Kung-fu Panda, mimo jiné kvůli podobnosti s postavou. Poté ho někdy doplní 24-letý Li Zehao 2-pro, který jako jediný z učitelů umí dobře anglicky. Po řešení úloh se vždy hraje partie do malého cyklu. Zbyněk v první lize třetí třídy uhrál tři body nakonec postoupil do 2-4, tedy celkově osmé ligy. Stjepan pohodlně vyhrál všechny své partie a dostal se z druhé ligy do první ligy třetí třídy. Bártík vyhrál čtyři partie z pěti a mohl tak slavit postup z 3-3 do 3-2. Bohužel jsem jako jediný z Evropanů po uhrání pouze jednoho bodu sestoupil do „školky“, tedy čtvrté třídy, kde si alespoň můžu trochu zlepšit sebevědomí a nabrat nějaké zkušenosti z čínského způsobu hraní. Doufám tak, že se úspěšně dokážu vrátit do třetí třídy. Po obědě ve 14:00 začíná druhá hodina, kde stejně jako v té první máme možnost udělat některé úlohy z denního tsume-go a následně se hraje partie do ligy. V 18:30 pak začíná večerní hodina, ve které se věnujeme rozborům partií. Rozebírá se vždy šest partií od různých studentů třetí ligy, kteří jsou každý den vybíráni. Protože většinou zatím příliš nerozumím rozborům, tak se stejně jako Stjepan věnuji především tsume-go, abych si ušetřil čas. Když hodina v 21:30 skončí, tak je ještě možnost noční třídy, kde společně se Zbyňkem řešíme zhruba hodinu navíc denní úlohy. Tehdy den končí a jde se spát.

pro Goweb napsal Jan Komín