Ohlédnutí za Olomouckým turnajem

Když se nám podařilo v roce 2016 po delší odmlce (13 let) navázat na tradici olomouckých turnajů, zdálo se, že se již vše veze na dobré vlně. Bohužel od loňského roku je tu COVID a již v červnu bylo zřejmé, že leccos bude pro nadcházející ročník turnaje jinak. Nejen že se posunula kvalifikace na Evropskou Grand Prix, nejasná byla také situace kolem vládních opatření.

V září obvykle byla jednání o pronájmu hracích prostor či upřesnění termínu akce v plném proudu, avšak tentokrát jsem se neodvážil ani oslovit vedení univerzity vzhledem k situaci v Česku. Představa, že bych přednesl svůj návrh pořádat mezinárodní akci s několika desítkami účastníků v době, kdy se začala opět postupně uzavírat všechna odvětví, byla vskutku nemyslitelná. Řekl jsem si, že počkám do konce října, ale ani v listopadu to nevypadalo lépe. A tak jsme se domluvili s Lukášem Podpěrou, že bychom rádi uspořádali on-line turnaj. Lukáš Podpěra právě organizoval již druhý ročník proslulého Corona Cupu. Pro tuto příležitost jsme se však rozhodli pro zcela nový formát turnaje, abychom se „neopičili“.

Většina klasických turnajů probíhá na pět kol, přičemž v sobotu se odehrají tři kola a v neděli zbylá dvě. Na jednu stranu se jedná o krásně nabitý víkend. Na straně druhé to pro některé hráče nemusí být až tolik atraktivní, jelikož chtějí část víkendu strávit s rodinou nebo je pro ně jen příliš náročné odehrát tři partie v jediný den. Z živých turnajů si pamatuji, že jsem se nejvíce těšil na „pokec“ s ostatními hráči mezi partiemi. U online turnaje sice můžete v mezičase snadno sledovat více partií, ale přeci jen to není úplně ono. Ze zkušeností s organizací vím, že kolikrát bývá časový harmonogram turnaje dost napjatý a většinou se přetáhne. Ve výsledku pak vzniká nepříjemná časová tíseň a při vyhlašování výsledků je už většina přítomných myšlenkami úplně někde jinde.

Napadl nás tedy kompromis zkusit systém jedné partie za dva dny. Není to tak zdlouhavé jako Corona Cup, a zároveň je poměrně široký prostor pro dohodnutí partie, což mimochodem pokrývá i případná rizika různých technických problémů. Z ohlasů hráčů (ať už zúčastněných či těch co pozvání odmítli) jsme se dozvěděli, že přeci jen je poměrně zažitý zvyk hrát víkendové turnaje. Snáze se naladí forma a v týdnu jsou někteří plně vytíženi. Bylo ale i hodně hráčů, kterým tohle pozvolné tempo velmi vyhovovalo. Partii si užili s větším klidem a pohodlím.

Turnaje se nakonec zúčastnilo 34 hráčů a vytvořilo se tak poměrně pěkně vyvážené startovní pole. Vyzdvihl bych zde zejména výkon Františka Čáhy a Tadeáše Grossera, kterým se povedlo uhrát šest bodů ze šesti, což je velmi nelehký úkol. V systému turnaje MacMahon platí totiž pravidlo, že pokud vyhrajete, hrajete v dalším kole s lepším soupeřem. Oba borci však dokázali porazit o čtyři třídy silnějšího hráče (pravděpodobnost cca 4%), za což byli i náležitě odměněni věcnými cenami. Jen jejich předání se stalo komplikovanou záležitostí vzhledem k současné situaci. Rád bych poděkoval při této příležitosti firmě OLTIS Group a.s., která věnovala několik pozoruhodných cen (viz úvodní foto) a zpestřila tak cenový fond turnaje.

Děkuji všem hráčům, co se zúčastnili turnaje a přeji jim mnoho radosti při hraní go. Pokud nám situace dovolí, budeme se moci příští rok těšit také na oblíbený rozlévaný čaj od děvčat z japonského klubu UP v tradičních kimonech.

Jako bonus přidávám na závěr krátké medailonky hráčů, kteří v turnaji zazářili. V neposlední řadě také pár klíčových momentů z partie, ve které se rozhodovalo o první místo.

1.místo
František Čáha 2-kyu (nyní již 1-kyu)

František hraje go již deset let, avšak aktivně se mu věnoval pouze první dva roky. Namísto go se věnoval své sportovní kariéře ve fotbalu, kterou však přerušilo zranění, a tak se ke go definitivně vrátil na přelomu let 2019 a 2020. Za seznámení s Go vděčí Petru Koubovi 4-dan. V současné době je studentem aktuálně nejsilnějšího českého hráče Lukáše Podpěry 7-dan. Poctivý trénink se potvrdil i v tomto turnaji.

2.místo
Petr Cipra 3-dan

Petr se věnuje go od podzimu 1980. Ke hře jej přivedli na gymnáziu v Liberci jeho dva spolužáci (předtím se zúčastnili náboru Oty Maršálka), kteří uspořádali turnaj, jenž Petr vyhrál. V Olomouckém turnaji Petra nejvíce potrápila partie s Františkem, kdy v jednu dobu sice mohl ještě vytvořit několika krokové ko a tím soupeři „okořenit“ cestu k téměř jisté výhře, avšak vyčerpání základního času se pro něj stalo osudným.

6 bodů ze 6
Tadeáš Grosser 13-kyu (nyní již 9-kyu)

Tadeáš začal hrát go ve svých osmi letech. K aktivnímu hraní se dostal poměrně netradiční cestou, a to díky moderním technologiím. Když se vracel s atletickým oddílem autobusem ze závodů, všechny děti vytáhly telefony a začaly na nich hrát hry. Tadeáš však jako jediný z celého autobusu telefon nevlastnil, a tak jeho táta (Tomáš Grosser 3-dan) rychle stáhl do svého telefonu aplikaci na hraní go. Ačkoliv od té doby již skrze mobil nehrál, u go zůstal.

Partie o první místo

Představuji Vám partii, ve které se rozhodlo o prvním a druhém místě. Pro zobrazení pozic ze hry jsem využil CGS (Color Go Server), kde je krásně vidět, jak se rozděluje plocha na počátku prázdné desky mezi oba hráče.

V každé vyobrazené situaci můžete vidět, kde je vliv ohně (Petr Cipra) a kde vládne ledové království (František Čáha).

V této situaci v pravém horním rohu podnikl Petr příliš hlubokou invazi… František nezaváhal a okamžitě, dle zlatého pravidla „rozděl a panuj“, na Petra zaútočil, čímž mu vznikly dvě slabé skupiny.