Jak si většina z vás asi povšimla, v nedávné době došlo k dlouho připravované úpravě ratingů EGF a všem hráčům se rázem změnily ratingy, někomu o málo, jiným o dost víc, ale téměř všem se rating zlepšil. O změnách se poměrně dlouho debatovalo, přibližně rok je řešila komise EGF a po jejich schválení loni v létě jsme se konečně dočkali i jejich realizace na stránkách evropské go databáze, kde se ratingy nacházejí. Podívejme se tedy, k jakým změnám vlastně došlo. 

Asi nejdůležitější změnou je úprava algoritmu, podle kterého se ratingy počítají. Především byl drobně upraven vzorec pro výpočet pravděpodobnosti, že hráč svou partii vyhraje nebo prohraje. Pokud spolu hrají dva hráči stejné výkonnosti, je jasné, že šance na výhru je pro oba hráče 50%, neboli poloviční, tj. 0,5. Pokud se výkonnost soupeřů liší, silnější hráč by měl porazit slabšího s pravděpodobností vyšší než 50% a přesná hodnota tohoto “očekávaného výsledku” je daná nejen rozdílem ratingů obou hráčů, ale i jejich vlastní výkonností. Čím je hráč silnější, tím je jeho hra konzistentnější. Zatímco výsledky partií začínajících hráčů jsou hodně nahodilé, silnější hráči dokáží svou lepší výkonnost (a jí odpovídající rating) uplatnit mnohem lépe. Tento efekt se projevuje tím, že začínající hráči na úrovni kolem 20k porážejí své o třídu slabší soupeře (mající rating o 100 nižší) přibližně v 55% partií. Na úrovni 1 danu se již tato pravděpodobnost pohybuje na hodnotách kolem 70% a nejsilnější hráči na vrcholu evropského žebříčku porážejí své o (amatérskou) třídu slabší soupeře s pravděpodobností přibližně 80%. Podobně je tomu i s pravděpodobnostmi výhry (a prohry) v partiích s jiným rozdílem ratingů soupeřů. Zatímco hráč s výkonností kolem 20k má stále slušnou šanci, že porazí soupeře třeba o 3-4 třídy silnějšího, prohry 7d v partiích s hráči na úrovni 3-4d jsou opravdu výjimečné. Vzorec, který všechny tyto pravděpodobnosti určuje, byl při vzniku evropských ratingů nastaven jen přibližně a přestože se ve velké míře osvědčil, statistická data nahromaděná za dobu více než 20 let fungování EGF ratingů odhalila jeho nedostatky. Především se ukázalo, že slabší hráči porážejí své silnější soupeře o něco častěji, než se doposud předpokládalo, což vedlo k tomu, že hráči “na špici peletonu” měli o něco nižší ratingy, než by odpovídalo jejich výkonnosti. Tento nedostatek je v nové verzi ratingů korigován tím, že parametry výpočtu pravděpodobnosti výhry a prohry nyní mnohem lépe odpovídají reálným statistickým datům. Určitým zpřesněním vzorce je taky to, že výpočet příslušné pravděpodobnosti nyní závisí na ratingu obou hráčů, nejen na ratingu slabšího z nich (a rozdílu ratingů obou soupeřů).

Druhou změnou metodiky výpočtu ratingů je lepší kompenzace celkové deflace ratingů. V podstatě se jedná o to, že v situaci, kdy většina hráčů se postupně zlepšuje, celkový součet ratingů se zvyšuje jen málo a dlouhodobě klesá rating i těm hráčům, kteří mají stabilní výkonnost. Při vzniku ratingů byl tento efekt do určité míry žádoucí, protože většina hráčů měla své vstupní třídy (a jím odpovídající ratingy) nadhodnoceny díky relativně benevolentním klasifikačním pravidlům, která neomezovala růst tříd a v případě některých evropských zemí ani neexistovala. V průběhu let se však situace hodně změnila a v dnešní době, kdy většina zemí určuje třídy svých hráčů podle ratingů, to už neplatí vůbec. Ve výsledku tak zlepšující se hráči brali ratingové body svým soupeřům v míře, která nebyla ratingovým systémem dostatečně kompenzována a to přesto, že i původní systém měl zabudované mechanismy, které určitý přísun bodů do systému garantovaly. Jedním z nich byl parametr epsilon, který korigoval součet pravděpodobností výhry obou hráčů tak, aby byl menší než 1. Místo něho se teď zavedl bonus, který nesouvisí s pravděpodobností výhry (a prohry) a tento nový parametr bylo možné nastavit tak, aby deflaci systému kompenzoval ve větší míře. Bonusem je zde míněna skutečnost, že za každou odehranou partii hráči přibudou body do ratingu nezávisle na tom, zda tu partii vyhraje nebo prohraje. Velikost bonusu je závislá na ratingu, pro slabší hráče je poměrně velký, pro nejsilnější hráče zanedbatelný. Pro představu, hráči na úrovni 20k je takto za každou partii do ratingu přidáno 5,5 bodů, pro hráče na úrovni 1d je to přibližně 0,5 bodu a pro 7d se jedná jen o 0,001 bodu. Především díky zavedení tohoto bonusu máme téměř všichni vyšší ratingy než tomu bylo doposud.

Další změny jsou spíše technického charakteru a neměly by mít větší vliv na ratingy hráčů s výkonností alespoň (odhadem) 15-17k. Jednou z nich je rozšíření ratingu pro hráče slabší než 20k. Hranice ratingového dna byla posunuta na úroveň odpovídající 30k. Tuto změnu by silnější hráči neměli zaznamenat, ale pokud někdo nastoupí do turnaje jako 20k a většinu svých partií prohraje, je možné, že mu rating klesne pod 100 bodů. Samozřejmě je tak začínajícím hráčům rovněž umožněno nastoupit do turnaje se třídou horší než 20k a zahájit svou ratingovou kariéru na hodnotách nižších než 100 bodů, dokonce i na záporných hodnotách ratingu. Navíc byla zavedena možnost resetu ratingu na hodnotu nižší, než hráč doposud měl, což bylo vyžadováno hlavně z důvodu návratu některých hráčů k turnajové hře po mnoha letech, během nichž jim výkonnost klesla. Osobně si nejsem jist, zda tato změna byla opravdu potřebná, ale pravděpodobně bude reálně využita jen výjimečně. 

Nakonec, EGF taky schválila možnost započtení do ratingu i partií odehraných na menší než standardní desce 19×19. Toto je ovšem umožněno jen v případech, kdy jsou oba hráči slabší než 20k a povolí to organizátor turnaje. Upřímně řečeno se mi dané rozhodnutí nelíbí, pokládám ho za nesystémové a navíc jeho schválení proběhlo ne zcela košer způsobem, aniž by komise diskutující o změnách ratingu dostala šanci vyjádřit se k předloženém návrhu. Jedním z argumentů navrhovatele bylo, že tato změna umožní získat rating novým hráčům, hlavně dětem, kteří mají problém odehrát partii na velké desce, zatímco partie na menších deskách 9×9 nebo 13×13 již zvládají. Zastávám názor, že hráči, kteří mají opravdu problém odehrát partii na standardně velké desce, nemají v evropském ratingu co dělat. Navíc si myslím, že go na desce 9×9 je ve srovnání s go na desce 19×19 úplně jinou hrou. Když to trochu přeženu, je to jako bychom řekli, že umožníme zařadit do ratingu taky partie v piškvorkách, pokud jsou oba hráči tak slabí, že nezvládnout odehrát regulérní turnajovou partii go a dají přednost tomu, že si spolu zahrají piškvorky. Jak však vidno, většině delegátů na zasedání EGF se návrh líbil.

Závěrem je asi dobré říci, že změny systému evropského ratingu se časem určitě nějak projeví v uhrávání českých tříd. Pokud jsem dobře informován, klasifikační komise ČAGo se rozhodla prozatím žádné změny v našem systému tříd nedělat. Dokonce i hráči, kterým klesne rating pod 50 bodů, budou nadále na našich turnajích pokládáni za 20k. 

pro goweb napsal Aleš Cieplý, zakladatel evropského ratingového systému