Po dvouleté přestávce jsme se dočkali kongresu, který se uskutečnil ve Vatra Dornei v Rumunsku. Komu se poštěstilo a vyjel na kongres autem, tak měl možnost zažít rumunské silnice a specifikum tamního řízení. Kdo si tedy myslel, že když je Rumunsko v Evropské Unii a fungují zde stejná pravidla, byl na omylu. Padesátku v obci nedodržuje nikdo. Při osmdesáti skrz obec či vesnici se ještě nezřídka najde místňák, který ho předjede. S tím souvisí i specifikum místního přecházení ulice. Člověk dojde na přechod a tam se zastaví. Přechází pouze v případech, kdy na na obou stranách není vidět žádné auto, nebo až zastaví auta na obou stranách. Našinec by byl hodně překvapen, kdyby se vrhl na přechodu do vozovky, tak jak je u nás zvyklý. 

Vatra Dornei je horské městečko, kde z hlavní ulice jsou jasně vidět vrcholky kopců a síla slunce zaručuje spálení kůže během pár hodin. Hlavní hrací místo se nachází v místní velké tělocvičně/hale, kam se vedle sebe vejdou alespoň dvě volejbalová hřiště. Stoly a židle v několika řadách zaručují dost prostoru pro 500 hráčů. Je zajímavé, že hlavní ulice je hned od začátku rozkopaná, takže chodník neexistuje a musí se chodit po vozovce. Vedle budovy se nachází registrace a dva stánky s občerstvením. Na jednom je nepřetržitě zahříván gril, kde je možné si zakoupit tyčinky, čevabčiči, maso, nebo párek. K tomu hranolky, chleba či polenta se sýrem a samozřejmě i pivo. Ve vedlejším pak nějaké sladkosti a ovocné poháry. Za halou je řada stolů pod deštníky a pak pár dalších pod pergolou. Odpoledne zde hraje z reproduktorů hudba, ale chybějící osvětlení zabraňuje většině zde trávit více času po setmění. Areál doplňuje fotbalové hřiště a tenisový kurt.  

Tradiční součástí goistických kongresů je zahajovací ceremoniál, který nechyběl ani zde. Ten probíhal v sále kulturního domu, který je umístěn v centru Vatra Dornei zhruba 15 minut od hracího místa. Ceremoniál se neobešel bez drobných technických problémů, které ale byly vždy velmi rychle vyřešeny. Catalin Taranu přivítal všechny účastníky kongresu, poděkoval všem organizátorům, dobrovolníkům a sponzorům. (Ač je kongres organizován Rumuny, hlavní rozhodčí byl Damir Medak z Chorvatska a dobrovolníků z různých zemí bylo snad více než domorodců.) Během zahajovacího ceremoniálu bylo vyhlášeno Mistrovství Evropy týmů, které se odehrávalo před oficiálním zahájením kongresu v hezkém areálu Ce Mont. Pořadí prvních 4 zemí bylo následující: 1. Ukrajina, 2. Francie, 3. Česko, 4. Polsko. Proběhlo také vyhlášení SEYGO, kde v kategorii U12 zaznamenali úspěch dva naši reprezantanti Jan Komín (2. místo) a Bartoloměj Dach (3. místo). Nejdelší částí zahajovacího ceremoniálů (alespoň ze subjektivního pohledu účástníků :)) byla nekonečná ukázka rumunských tanců a zpěvu lokálního uměleckého uskupení. Poté již následovalo pouze přání hezkého kongresu a rozprchnutí účastníků do místních hospod/ubytování.

Po zahájení hledala část účastníků novou základnu v podobě hospody, kam by se dalo na večer chodit. Taková hospoda je objevena asi třetí den na úpatí kopce – Black Hills. Co se týče pohostinství, tak rumunská představa se nepotkává s tou českou. V Rumunsku (tedy nelze zobecňovat, proto je zde myšleno pohostinství ve Vatře) je zvykem, že skupina platí dohromady – automaticky. Pokud tomu tak není, musí na to zákazníci dopředu upozornit. Ale nejednou se stalo, že personál prohlásil, že dělení není možné, protože by to bylo příliš komplikované. Obdržet jídelní lístek do 15 minut po usednutí je ve většině restaurací možné jen tak, že si pro něj člověk dojde. Obdobnou rychlostí pak probíhalo přijetí objednávky nebo placení. Po polovině pobytu jsme ovšem měli už vybrané restaurace, kde to jakž takž šlo.  Jednou z lepších restaurací se ukázala být jedna ukrytá za kasinem, kde jídelní lístek byl jen v rumunštině – nic s čím by si Google translator s online rozpoznáváním textu neporadil. V Black Hills šlo vždy večer zastihnout goisty a od třetího večera zůstávalo na místě pět hracích souprav. I právě zde se odehrála příhoda, kdy si Jan Šimara vzal do parády u baru korejskou skupinu, kterou zval na panáky ovšem tak, že si za to platili sami (ochotně), což pak vyústilo ve večer plný zážitků.

Hlavní turnaj se hrál Fischerovým časem. Danoví hráči: 80 min + 40 s/tah, jednociferná kyu 60 min + 30 s/tah, dvouciferná kyu 40 min + 20 s/tah. Proto se nezřídka stalo, že partie trvala 4 hodiny nebo i déle. Takže jsme si mohli užít času na partií, jako mají top hráči třeba na Mistrovství Evropy. Dobrým poznatkem bylo, že při takovémto výkonu je potřeba myslet i na tělo a dopřát mu nějaké rychlé kalorie. Víkendový turnaj se pak hrál obvyklým tempem 45 min + 20 s/tah.

Kongres byl obohacen i o další turnaje: ženským (pouze pro ženy), pair-go, kombinací šachu a go, 9×9, rapidem, maratonem (o tom bylo těžko zjistit, zdali se ho někdo účastnil). Turnaj na 9×9 nakonec s přehledem vyhrál Jan Šimara. Následně se ještě se snažil uchlácholit soupeře z finále, že to bylo jen štěstí, ale nikdo mu to nevěřil.

Co se týče výsledků českých hráčů, tak se našim borcům na Mistrovství Evropy bohužel nepodařilo dosáhnout výjimečných výsledků. Nejdále se dostal Lukáš Podpěra, který ovšem poprvé zaváhal ve 3. kole s Fredrikem Blombackem a poté hned i v opravném kole s Nikolou Mitićem a se svým výkonem tak určitě nebyl spokojený. Ondřej Kruml se probojoval do 4. kola, kde ho o kolo dříve než Lukáše zastavil také Nikola Mitić. Ondra po své cestě vyřadil ve 3. kole Jana Prokopa. Jan Šimara v prvním kole prohrál právě s Jankem, následně splnil reparát proti Nielsi Schombergovi, ale už nestačil ve 3. kole na Bogdana Žurakovského. Vladimír Daněk měl před sebou velmi těžký los, když v prvním kole nestačil na vítěze celého ME Benjamina Dréana-Guénaïziu a v dalším kole ho zastavil již zmiňovaný kat českých hráčů – Nikola Mitić.

Za zmínku dalé stojí úspěchy Jana Komína, který v main+rapid+weekend dosáhl úchvatného skóre 12:2. Čtyři výhry uhrál ve víkendovém turnaji také Bartoloměj Dach. Většině českých borců se v mainu nebo víkenďáku na větší úspěch nepodařilo dosáhnout a maximem tak jinak bylo skóre 3:2. Kompletní výsledky jsou k nalezení na stránkách EGC 2022.

Středeční „volný“ den vybízel k výletu. Proto se Jan Prokop společně s Terezou a Jaroslavem Kotowskými vydali dobýt jeden z blízkých vrcholů Ousoru (1637 m n. m.). Vatra Dornei a přilehlá vesnice se nachází na kótě 850 m, takže výšlap zaručoval minimálně 800 metrů převýšení. A protože pro Janka, ostříleného to chodce, by to nebyla žádná výzva (zvolili s Terkou trasu 17 km dlouhou po místním hřebenu), rozhodl se pro hendikep v podobě 4 hodin spánku – návštěva Black Hills se poněkud protáhla – zároveň s omezeným množstvím vody na 1 l. Takže v půl třetí, když jsem se konečně vyškrábal na vrchol, tak mě přivítal slovy: „Doufám, že máš hodně vody!“. Dostal 300 ml vody a půl banánu. Nutno podotknout, že posledních 300 metrů s převýšením 200 metrů jsem šel alespoň 20 minut. 

V úterý proběhlo klasický Annual General Meeting, který byl tentokrát zajímavější než obvykle. Česko zastupoval Ondřej Kruml. Všechny účastníky usadili na místní radnici do velmi pěkného sálu s kulatým stolem a vysokými stropy s lustry. Po zahájení, v průběhu proslovu Martina, Ondřej zaslechl podivný praskot z výšky. Moc mu nikdo nevěnoval pozornost, takže když o chvíli později vedle Martina dopadla dvě ramena lustru za zvuků tříštícího se skla, byla schůze odložena o půl hodiny a přesunuta do vedlejšího sálu, kde Martin svůj projev roztřeseným hlasem dokončil. Mokrá-Horákov jakožto místo konání příští profesionální kvalifikace definitivně potvrzena nebyla, ale vypadá to nadějně. O kongresu příští rok uvažují Němci, ale také bez potvrzení. Jedna z členských zemí si stěžovala, že povinné příspěvky pro ni vzrostly trojnásobně a že si je nemůže dovolit. Česko na tom je nebo velmi brzy bohužel bude velmi podobně.

Celý turnaj se nesl v pohodovému duchu, protože první týden bylo převážně hezky a go se hrálo od rána do večera. 

Pro go web napsali Jaroslav Kotowski & František Čáha

Mistrovství Evropy

Oficiální stránky

Fotogalerie