Rád bych začal tuhle reportáž vysvětlením, jak vlastně vznikl nápad vypravit se na velikonoční mezinárodní turnaj, který jsem 15 let ignoroval stejně jako většina české špičky. Měsíc duben jsem začal uběhnutím pražského půlmaratonu, po kterém se ze mě vyplavilo velké množství emocí z další neúspěšné profesionální kvalifikace. Začal jsem si pohrávat s nápadem, že bych mohl svůj návrat na goovou scénu uskutečnit dříve než na velkolepém turnaji v Praze koncem dubna. Avšak když se mě v pondělí před Velikonoci ptal při běžné online konverzaci můj švédský kamarád a student Anton Silfver, zda náhodou nebudu v Paříži, odpovědí bylo rezolutní ne. V ten moment jsem si ale uvědomil, že by to zase až tak hloupý nápad být nemusel a začal jsem zjišťovat jen pár dní před turnajem, zda by moje výprava do Francie vlastně nebyla reálná. Moje přítelkyně Áďa (předsedkyně ČAGo Adriana Tomšů, pozn. red.) úmysl okamžitě podpořila se silným argumentem, že návrat na mezinárodním turnaji, kde budu jeden z mnoha, je rozhodně vhodnější než na domácí scéně. Navíc využila své super-schopnosti vyhledávání letenek a překvapivě stále byly k mání zpáteční přímé lety pohybující se kolem 200 euro. Ceny ubytování v centru francouzské metropole ale byly pro mě absolutně nedostupné, takže dalším krokem bylo kontaktování organizátorů Ralfa Wurzingera a Mileny Boclé. Okamžitě s nadšením začli pracovat na tom, abych mohl dorazit a sehnali mi místní hráče, u kterých bych mohl během turnaje přebývat. Do úterního večera bylo rozhodnuto, pojedu na Velikonoce hrát do Paříže! O svém záměru jsem pověděl ještě jednomu z nejbližších přátel a poté také svému kouči, ale tím výčet informovaných lidí z mého okolí končil.

V pátek večer jsem tedy vyletěl z pražského letiště Václava Havla na menší pařížské letiště Orly, jehož výhoda je mimo jiné dostupnost MHD do centra bez jakýchkoliv příplatků. Ale samozřejmě vše nešlo úplně podle plánu. Například v metru asi na čtvrt hodiny vypadla elektřina kolem klíčové stanice Châtelet, takže nakonec jsem dorazil k manželům Boyartovým až těsně před půlnocí. Christina a Christian (4k) jsou starší manželský pár, který měl na hracím místě na starosti sendvičový bufet. A hned od úvodních okamžiků jsem byl velmi mile překvapen, jakým způsobem se mě ujali. Například na mě až do půlnoci čekali s vícechodovou večeří, u které ze mě samozřejmě dostali veškeré moje události nejen posledních týdnů. Turnaj měl začít v sobotu až po poledni, takže mi nakonec příliš nevadilo, že jsem usínal až kolem jedné hodiny ranní. Ostatně nestanovil jsem si žádný cíl, hlavně si užít hru.

Ráno na mě čekala snídaně v podobě místního pekařského umění – pařížské croissanty jsou opravdu nedostižné… Následně jsem od Christiny dostal balíček s jídlem pomalu na celý den, papírovou mapu Paříže (jakožto bývalý student kartografie stále velmi ocením!) se zakroužkovanými důležitými místy a vrcholem všeho byla drobná složka se zásobou lístků na MHD. Nicméně, venku bylo hezky, a tak jsem vysvětlil, že hned je ještě nevyužiji, protože ujít 5 km na hrací místo pro mě opravdu není problém. Cestu jsem si naplánoval mimo jiné kolem Notre Dame či Panthéonu, poblíž kterého se konal turnaj přímo v centru v areálu pařížské univerzity. Na registraci jsem se objevil záměrně velmi brzy ještě v době, kdy se tam příliš mnoho hráčů nenacházelo. Navíc jsem asi poprvé v životě nebyl vedený v seznamu registrovaných, což nakonec znamenalo jen příplatek 10 euro na startovném. Uniknout pozornosti se mi ale úplně nepodařilo, protože jsem před hrací budovou potkal kamaráda ze Singapuru Jaye (vlastním jménem Kwa Jie-hui), a tak jsem brzy měl již plný Messenger zpráv typu „Lukan, what are you doing in Paris?“. Nicméně, zahájení bylo naplánované až za dvě hodiny, tak jsem se ještě stihl zajet podívat na Eiffelovku.

Na hrací místo jsem se tedy vrátil až kolem půl druhé na začátek a byl jsem opravdu šťastný, kolik lidí mě rádo vidělo. Nikdo se navíc nerýpal v nedávné minulosti a nemusel jsem poslouchat stokrát opakovanou lež, že 7d a 1p není žádný rozdíl. Plány mi však ale drobně narušil fakt, že bez udání důvodu nedorazili tři ratingově nejsilnější přihlášení hráči Kim Seong-jin 8d, Dai Junfu 8d a Tanguy Le Calvé 1p. A najednou jsem se viděl v nalosování úvodního kola na první desce, proti jednomu ze čtveřice britských Číňanů. Vrchních osm desek hrálo v samostatné místnosti, ale nevýhodou bylo, že i zde jsme seděli ve školních lavicích, což nám s vysokým vzrůstem nedělá vždy pohodlí. Hráli jsme Fischerovým časem 50 minut + 20 sekund za tah. Soupeř He Tianrui 5d byl opravdu divný, měl jsem pocit, že snad trpí němotou. Nicméně, na gobanu příliš velký odpor nekladl a v poklidu jsem si došel pro vítězství o 10,5 bodu. Druhý soupeř Alessandro Pace 5d z Itálie byl již náročnější. Využil své znalosti AI variant a v úvodu se dostal do mírného vedení. Na mě pak bylo zužitkovat svůj obrovský vliv, což se naštěstí podařilo. I přes jedno zaváhání v koncovce jsem vyhrál pohodlně o 5,5 bodu. Večer jsem tedy s nadšením hlásil dvě pohodové výhry. Došlo mi jídlo, a tak mi Christina na večer doporučila místní známou ulici Rue Mouffetard, kde se nachází velké množství hospod. Nakonec jsem skončil u nepřekonatelných francouzských palačinek.

Zatímco v sobotu jsem si opětovné hraní užíval, tak hned z rána se moje nastavení poněkud změnilo. Začal jsem se cítit v turnajovém módu a říkal jsem si, že by se ten turnaj dal třeba i vyhrát, což se brzy ukázalo jako chybou. Na hrací místo jsem tentokrát jel s Christianem autobusem, přičemž jsme se poté komicky lehce ztratili poblíž Panthéonu. V hrací místnosti jsem byl ale i tak první. Čekal mě těžký los v podobě čtrnáctiletého Vsevoloda Ovsijenka 5d, který předchozí den porazil dva hráče síly 6d a měl jsem se tedy na pozoru. Ukrajinský supertalent mi však nedal příliš mnoho šancí, velmi šikovně otenukoval svoji skupinu, na kterou jsem útočil. Následnou výhodu již udržel, přestože jsem se snažil partii pomocí několika ko zvrátit. Nakonec jsem se vzdal v koncovce, kdy rozdíl činil asi 15 bodů a soupeři pogratuloval k zaslouženému vítězství. Nedlouho po partii na mě promluvil česky jeden z místních hráčů, což pro mě bylo obrovské překvapení slyšet zde rodnou řeč. Tímto hráčem byl Miroslav Olšák 9k, který prý hrál go na střední škole v kroužku Aleše Cieplého a následně se k němu vrátil ve Francii, kde již po vysokoškolských studiích zůstal. Na oběd mě pozval polský kamarád Cezary Czernecki a nakonec jsme skončili na včerejší ulici na libanonské šavarmě. Zjistil jsem, že opravdu nemám rád hummus, ale jinak skvělé jídlo zahnalo bolest z dopolední prohry.

Odpoledne mě čekal kamarád Alexander Eerbeek 5d z Nizozemska, o kterém vím, že ve formě je schopný zatopit v Evropě komukoliv. V této partii jsem se chtěl prezentovat ofenzivním stylem a jeden z útoků na skupinu mi vyšel již v úvodu, kdy jsem sebral jiné klíčové kameny soupeře. Vypadalo to, že vítězství mě nemůže minout, ale soupeř na mě nalíčil trik, na který jsem špatně odpověděl a zmiňované klíčové kameny osvobodil. Situaci jsem se opět pokusil zvrátit, ale již nebylo kde a nakonec jsem se rozhodl vzdát. Partii jsme celkem detailně rozebrali a poté mi ještě Alex představil svou španělskou přítelkyni, se kterou žije ve Valencii, což pro mě byla novinka.
Zašel jsem si do bufetu pro sendvič, protože jsem potřeboval načerpat síly na večerní turnaj v bleskovém go, což časový limit 6 minut + 2 sekundy za tah jednoznačně představoval a nebyl většinou problém vyhrávat ani plné hendikepy. Ve skupinové fázi jsem zvládl všechny své tři partie. Do play-off mezi nejlepších 16 jsem tedy jakožto vítěz postoupil. Následně jsem vyřadil nebezpečné hráče Jonase Weltickeho 7d a Oha Lluise 6d. Semifinále se již pak konalo jako velká show, při které se fandilo jak na fotbale. Hrál jsem s britským Číňanem Chen Tianyi, jehož třída 5d byla při nejmenším pochybná a ve dvouhendikepu jsem příliš nedostal šanci. Lépe se mi však dařilo v zápase o bronz, kdy soupeř Robin Bonjean 3d nakonec ve čtyřhendikepu nezvádl klíčové ko a musel vzdát. Třetí místo mi znatelně zpravilo náladu po nepovedených výkonem v hlavním turnaji. Po pátečních zkušenostech mě už ani příliš nepřekvapilo, že na mě následně v půl jedenácté večer čekali manželé Boyartovi s večeří.

V pondělí se začínalo na francouzské poměry velmi brzy – již v 9 ráno. Opět jsem byl v hrací místnosti první a relativně dlouho čekal na britského soupeře Liu Yuechonga 5d. Hrou mi připomínal mě samotného asi tak dekádu zpět. Vyžíral všude body, ale neuměl ocenit vlivový potenciál. Ve střední hře zjistil, že jeho území nemá kde růst. Od té doby jsem budoval již jen já a vyhrál o 8,5. Velmi mě překvapilo, když mi po partii řekl, že si mě pamatuje z pekingské školy Ge Yuhong Daochang, kde jsem před mnoha lety půl roku studoval go v rámci programu CEGO. Na oběd jsem neměl příliš mnoho času, a tak jsem opět vsadil na palačinky. Do posledního kola mi byl nalosován singapurský kamarád Jay. Poprvé jsme se potkali na Mistrovství světa juniorů na Penghu v roce 2010, kde jsme také odehráli svoji jedinou turnajovou partii. Nicméně, téměř každý rok se někde setkáme, loni například v Praze a nebo v New Yorku, kam jsem letěl vyzvednout Áďu před naším nezapomenutelným road-tripem po západě USA. Moje pařížská partie s Jayem byla z počátku velmi vyrovnaná, já jsem sbíral body, soupeř spíš potenciál. Následně jsem se velmi neobratně snažil odrazit soupeřův útok na mou skupinu. Můj velmi hloupý nápad ale naštěstí probudil v soupeři krvežíznivost a šel mojí skupině po krku. Což se, jak už to tak bývá, obrátilo proti němu a nakonec jsem ve velmi komplikované sekvenci naopak chytil já jeho kameny. Jay následně partii vzdal se slovy „I’m so fu*king sh*t“. Nicméně, výhra mi udělala radost, porazit několikanásobného mistra Singapuru se vždycky počítá.

Také již bylo jasné, že vítězem turnaje se stane bez prohry Yang Yaoling 7d – poslední z britských Číňanů, kterého jsem ještě nezmínil. Loni mě porazil v Londýně a má obrovskou sílu, kterou brzy poznáme i na pražském turnaji. Fakt, že se před svými studii v Británií nacházel v čínském amatérském žebříčku v top20, mluví za vše… Mimochodem, vyhrál i nedělní bleskový turnaj. Další pořadí hlavního turnaje však bylo velmi nejasné, protože se ukázalo, že Vsevolod ještě není schopný hrát v každé partii tak kouzelně jako proti mě. Kromě Yanga totiž v posledním kole prohrál ještě s Chenem. „Vsevu“ prohra nakonec fantastické druhé místo nestála. Ale mě díky tomu pomocná kritéria srazila z pátého místa na sedmé. Mimochodem, třetí skončil Cornel Burzo 6d, se kterým jsem také během turnaje trávil hodně času rozbory a rozhovory. Po vyhlášení výsledků jsem se nezapomněl stavit v obchodě Stoned on the Goban. Jedna z nejsilnějších francouzských hráček Camille Lévêque zde prodává své kreslířské výtvory, doporučuji shlédnout webové stránky. Turnaje se jinak celkově zúčastnilo 200 hráčů, což více než důstojně podtrhlo jeho 50. výročí. Kromě školních lavic se opravdu dá organizaci turnaje těžko cokoliv vytknout, takže se zdá, že francouzské trable s organizací již vzaly za své. Já jsem na večer naposledy povečeřel s Boyartovými, kterým jsem opravdu vděčný za veškerou péči o moji maličkost, protože bez nich bych se do Paříže nikdy nemohl vydat.

Let jsem měl koupený až na úterý odpoledne, takže jsem si ještě udělal výlet po podmračené Paříži. Byla to moje celkově třetí návštěva francouzského hlavního města, ale jedno místo jsem ještě nenavštívil, a to fotbalový stadion klubu Paris Saint-Germain, což jsem samozřejmě napravil. Poblíž jsem se rovnou stavil i u tenisového Roland Garros. Cestou na letiště jsem pak přemítal, co všechno mi velikonoční cesta do Paříže přinesla. Když si odmyslím nedělní dvě turnajové prohry, tak nejspíš nebyl nejhorší nápad vyrazit, co říkáte? Jsem rád, že jsem zpět!

pro Goweb napsal Lukáš Podpěra

Konečné výsledky

Fotogalerie