Ve Slovinsku se mezinárodní turnaj koná už desítky let v Bledu, malém městě, které když chcete najít na mapě, musíte pořádně „přizoomovat“. Letos se z cesty na šestikolový turnaj stal rodinný výlet. Já a Bártík jedeme hrát, Inka a zbylí dva naši malí otroci se chystají užívat pamětihodnosti a malebnost místní přírody. Z Mikulova to nemáme daleko, ale je tak silný déšť, že se nedá jet moc rychle a tudíž jsou všechna varování mé chytré navigace před místními rychlostními radary fakt zbytečná. Po pěti hodinách oblíbených otázek „kdy už tam budem“ úspěšně překračujeme hranice a z dětí se stávají otroci. Město Bled překřtí na Blé a soutěží, kdo to vysloví co nejhnusněji. Taky se už těším, až tam budem. 🙂 Předpověď sice hlásí na každý den déšť, ale znáte meteorology. Po našem příjezdu se udělá hezky a drží se to navzdory předpovědím každý den.
Tip: od 2022 se slovinská dálniční známka prodává pouze online, samolepkám na předním skle už odzvonilo. Tradicionalistickým boomerům však zatím personál benzínek pomáhá s vyplněním papírů a naťuká to za ně na internet.
Hraje se každý rok stále ve stejném hotelu a kdo se zaregistruje včas, může mít ubytování ve stejné budově. Co mne asi udivilo nejvíc je neuvěřitelná přesnost v dodržování rozpisu. Zahájení i každé kolo začalo pokaždé přesně. Když si lážo plážo dojdete třeba o tři minuty později, na hodinách vám budou chybět přesně tři minuty. Na to fakt nejsme zvyklí. Tyhle organizátory by si mohli klidně leckde najímat (bonjour, Paris) a učit se od nich. Je zajímavé, že nikdo nezná žádné bledské goisty. Turnaj se tam jede ze zvyku už desítky let a v tak malé zemi je všude blízko, tak proč dělat turnaj v nějaké místní Ostravě, když to můžete udělat tam, kde to není hnusný? Bled je krásné městečko. Jezero s plážičkami a promenádami, uprostřed ostrov s klášterem a na skalním ostrohu zachovalý majestátní hrad. Všude kolem parádní hory se zasněženými vrcholky. Každý estét ocení možnost se takto nádhernými výhledy kochat z místních kaváren a plahočení v přírodě přenechá jiným.
Na turnaji byl letos přihlášený nejsilnější hráč síly 5-dan a ani na poslední chvíli nepřijel hezké ceny vyzobnout nikdo silnější. Všichni čtvrtí a třetí dani tak zavětřili svoji šanci a krvelačně se vrhli na příležitost urvat 300 eur za první místo. Nikdo nedal nikomu nic zadarmo. Štěstí se nakonec usmálo na mě (rozhodoval SOS na nižších deskách) a s jednou prohrou s Timotejem Šucem 4-dan jsem skončil první. Nejtěžší partie ale byla se Stjepanem Medakem 1-dan, který mne málem porazil v pátém kole. Byl rozjetý ze čtyř výher a zaskočil mě, když se po pro mě výhodném furikawari rozhodl úspěšně utíkat se svojí mrtvolou. Asi ten trejd tak výhodný nebyl… Musel jsem navzdory svému oblíbenému stylu dohrávat partii až do koncovky, pořád přepočítávat území i zajatce a získávat výhody v různých malých ko, abych vyhrál na body.
Bártík nešťastně prohrál v prvním kole se stejně silným soupeřem a body pak musel pracně vybojovat na těch silnějších. Výsledek 3-3 mu sice ratingově nestačil na novou třídu (1-kyu), ale zase se k ní o kousek přiblížil. Se všelijakými prvními dany už svádí vyrovnané boje. Na turnaji bylo i mnoho dalších dětí z Chorvatska a Slovinska a obzvláště u chorvatských juniorů jsem si všiml od loňského roku i od MEJ v Ankaře výrazných zlepšení. Velký dík patří také organizátorům i za to, že pro každého otroka měli při udělování cen jednu čokoládu.
Z českých hráčů se ještě zúčastnili Michal Timko a Zdeněk Kratochvíl, kteří oba uhráli dva body. Na to, jak blízko Bled je, překvapivě málo. Přátelská atmosféra, skvělé porce jídla v restauracích, legrační slovanská řeč, vzdálenost na dosah ruky a solidní ceny. Stejně jako my nebo Zdeněk můžete vzít i své negoistické členy rodiny, nudit se tam nebudou, město samotné i okolní národní parky vystačí na několik denních výletů (pokud tedy nebude předpověď na slunečno). My jsme rozhodnutí jet příští rok zase. Na shledanou v Blé 2024.
pro Goweb napsal Zbyněk Dach
Dobrá reportáž. V Bledu jsem hrál mockrát a je tam krásně. Taky jsem jednou přijel na turnaj, ale místo něj jsem šel na Triglav. Letos jsme byli s Lenkou blízko, lyžovali jsme v Bad Gasteinu a chtěli jsme přijet do Bledu, ale odradila nás ta špatná předpověď počasí.
Díky za report. Pobavila oblíbená Zbyňkova narážka na hnusnost Ostravy.😅
Mne zase rozesmalo „Taky se už těším, až tam budem.„
Mně se turnaje v Ostravě líbily. Poruba má své kouzlo, ač nepochybně jiné než Bled, který je na výlety s nehrajícími členy rodiny nepochybně příhodnější. 🙂
Každopádně super reportáž a gratuluju Zbyňkovi k vítězství (poslední dobou je začíná nějak kupit 🙂 ).
Zrovna Ostrava s posledními ročníky v tom zahradním altánu byla super, tak škoda, že to skončilo. Ale je fakt, že s Bledem se může měřit málokterá evropská lokalita.
Blahopřeji Zbyňkovi k vítězství a děkuji za více než příjemné počtení!
Mě tedy zmínka o hnusnosti Ostravy nepobavila. Jakože budu Zbyňkovi tleskat, že hejtí Ostravu kudy chodí celou věčnost a beztak ji řadu let nenavštívil? Kdy tam byl naposledy? Shrnutí, že je hnusná je fakt mimo, když ji vůbec nezná a nevydal se do částí, které jsou oceňovány. Poruba je vyhledávaná oblast od turistů a je jen škoda, že tam turnaj není. I Třebovice měly pěkné a klidné prostředí. Nechci být bojovný, ale zvláště mě hned teď napadne srovnat to s Plzní, kde ve 3. sobotním kole musí hráči poslouchat řev a chorál z hospody i přes zavřené dveře (turnaj jinak… Číst vice »
Zas to netřeba brát tak vážně, Bro. Ostrava má určitě svoje architektonické skvosty a zajímavá místa, ale objektivně je v globálu prostě hnusná. 🙂 Pár let jsem tam studoval, pravidelně dojížděl za kamarády a na turnaje, dodnes tam neustále projíždím. Vidím jistá zlepšení oproti dobám minulým, to je bez debat, ale žít bych tam dobrovolně opravdu nechtěl. Na druhou stranu chápu, že když se tam narodíš, určitá náklonnost k místu je daná. Já na svůj Frýdek taky nedám dopustit, i když někde hluboko uvnitř vím, že je to docela hrůza, se kterou se těžko něco dělá, když se za socíku… Číst vice »