Není tomu tak dávno, kdy byl Berlín hostitelským městem evropského Grand Slamu. Vlastně prvních pět vydání tohoto nejprestižnějšího evropského turnaje se konalo právě v místním čínském kulturním centru v západoberlínské čtvrti Charlottenburg. Grand Slam už se přestěhoval do jiných destinací, ale původně vedlejší turnaj China Cup se hraje nadále. Navíc s velmi hezkým cenofondem, jenž se stal motivací i pro mě. Navíc do Berlína je to z Prahy blíže než třeba do Ostravy, takže příjemná cestovní vzdálenost také hrála svou roli. Když jsem pak dva týdny před turnajem zpozoroval na Facebooku zprávu Zbyňka Dacha, že se synem Bártíkem vyráží autem, neváhal jsem se přidat. Chvíli to dokonce vypadalo, že vyrazíme ve čtyřech, ale nakonec jsme zůstali tři.

Páteční cesta nám během odpoledne utekla velmi rychle a za čtyři hodiny jsme již byli u hotelu, kde byli Dachovi ubytovaní. Já jsem své noclehy řešil relativně na poslední chvíli a nakonec si mě vzal k sobě jeden z organizátorů Andreas Urban. Ten je také prezidentem Berlínské asociace go, která má mimochodem více členů než celé ČAGo dohromady. Na turnaj samotný ale nakonec dorazilo jen 45 hráčů, přičemž z Berlína byla maximálně polovina. Večerní cestování hromadnou dopravou na severovýchod města do Pankowa se mi znatelně zkomplikovalo, protože klíčovou křižovatku linek metra Alexanderplatz zasypala nově postavená moderní budova, takže je stanice minimálně na dva roky vyřazena z provozu. To jen perlička a důkaz toho, že i v Německu se mohou dít kuriózní věcí…

Sobotní zahájení začalo oficiálními proslovy zástupce čínského velvyslanectví. Následně již mohlo začít první kolo turnaje, ve kterém jsem hrál na první desce, která se nacházela na pódiu a byla streamovaná na Twitch. Soupeřem mi byl nedávný vítěz turnaje v Lipsku Chang Liu, takže jsem se měl trochu na pozoru, že soupeř asi bude mít vyšší sílu než 4-dan, ale nakonec byly obavy zbytečné. Zbyněk také hrál v top-skupině a na úvod si snadno poradil s místním Berndem Wolterem. Partie se hrály na rychlý čas 45 minut + progresivní kanadské byoyomi (15 kamenů na 5 minut, následně pak 20 kamenů, 25 atd.), takže opravdu odsýpaly. Ve druhém kole jsme se Zbyňkem narazili na sebe a relativně poklidná partie skončila patnáctibodovým rozdílem. Večer jsem pak chtěl oplatit pražskou porážku Kim Do-hyupovi, ale bohužel jsem úplně zvrtal klíčový útok a neměl pak dostatek území. Zbyněk byl velmi blízko výhře proti známému juniorovi Arvedu Pittnerovi, ale nakonec souboj nedotáhl. Abych neopomenul Bártíka, tak hrál s nově uhranou třídou, ale po prvním dnu s jednou výhrou příliš spokojený nebyl. Jak už to tak bývá, lékem na zklamání z proher je dobré jídlo, takže jsem si vzpomněl na vyhlášenou íránskou restauraci Persepolis poblíž hracího místa, kde jsme tedy strávili večer.

V neděli se začínalo v pohodlných deset ráno. V Německu běžná záležitost, ale mohlo by se ujmout konečně i u nás. Já jsem byl poněkud zklamaný ze svého dvojitého nalosování dolů, protože se soupeři síly 3-dan jsem se opravdu nenadřel. Zbyněk měl ráno smůlu, kdy prohrál s místním 3-danem o půl bodu, když se pokryl v území, kde vůbec nemusel. Turnaj následně zakončil výhrou nad čtyřbodovým kyu-hráčem. Bártík hrál v neděli velmi přesvědčivě a oba své soupeře celkem jasně přehrál a celkově třemi výhrami potvrdil, že 1-kyu má uhrané naprosto zaslouženě. Zbyněk skončil se dvěma body na sedmém místě. Já jsem tedy uhájil stříbro, které bylo spojené s pěknou odměnou 300 euro. První cenou se alespoň trochu zahojil Kim, protože byl před turnajem ve městě okraden a přišel o veškeré peníze vyhrané v Praze (dokonce to rozčarovaně sdělil na svém facebookovém profilu).

Turnaj šlapal jako hodinky zejména díky hlavnímu organizátorovi, kterým byl Bernhard Runge. Příjemná akce, kterou můžeme doporučit do dalších let. Ostatně jsme byli i tázáni, proč nás vlastně z Čech nedorazilo více?

pro Goweb napsal Lukáš Podpěra