Mnoho let go klub v saském Lipsku skomíral. V poslední době se však i s pomocí sousední Jeny začal rozrůstat díky Renému Scheibemu. Ten konečně po odeznění koronaviru dostal příležitost uspořádat turnaj s příznačným jménem „Zahájení jara“. Na turnaj je přihlášena padesátka hráčů a mezi nimi nalezneme i Františka Čáhu z pražského Weiqi Clubu, který se rozhodl vyrazit zejména kvůli hojné účasti hráčů úrovně nižšího danu. V Lipsku bude také přítomen jako lektor evropský profesionál Andrij Kravec, jenž dlouhodobě působí ve škole JIGS v již zmiňované nedaleké Jeně. Akce tedy vypadá velmi zajímavě a do příštích let by se určitě mohla stát cílem více českých hráčů. K tomu mohou také přispět dojmy našeho reprezentanta níže v komentářích.
František Čáha 1-dan – János Nitschke 2-dan B+vzd.
František Čáha 1-dan – Olesia Malko 2-dan Č+vzd
František Čáha 1-dan – Ruediger Stoll 1-dan Č+vzd.
František Čáha 1-dan – Michael Drewitz 1-kyu B+vzd.
František Čáha 1-dan – Manja Marz 3-dan Č+vzd.
Konečné výsledky – 8. místo
Podrobnosti
Zdravím z Lipska! Dám report trochu po lukanovsku, jako kdysi dával on. ? Aklimatizace proběhla úspěšně, do Lipska jsem vyrážel z Prahy ranním vlakem už v 6:25 a kolem 11 jsem dorazil na monumentální vlakové nádraží v Lipsku. Po rychlé svačině jsem si prošel v podstatě celé centrum, kde se nachází většina památek a turistických atrakcí. Jednou ze zajímavostí byly trhy, kde bylo k nalezení opravdu všechno možné a bylo hezké vidět místní obyvatele, jak zde v hojném počtu nakupují různé ovoce, zeleninu, ryby, květiny, pečivo atd. Za zmínku určitě stojí zdejší univerzita, kterou doporučuji si alespoň vygooglit (Universität Leipzig)… Číst vice »
Výborná reportáž, Franto, těším se na další. Ať se stejně dobře daří i v turnaji! 🙂
Sousedovic hlasitý televizor, drncající skříň a cinkání tramvají, to nebyly úplně skvělé vyhlídky na klidný spánek. Nakonec jsem se ale nějakým zázrakem vyspal nad očekávání a po ranní 30 minutové procházce na hrací místo jsem byl připravený svádět souboje na gobanu. Hraje se v pěkné budově s názvem VILLA, pravděpodobně slouží jako DDM nebo nějaký kulturní dům. Hraje se ve dvou místnostech, ve 3. patře hraje top 8 desek na vysokých gobanech a v přízemí ve větší místnosti je zbytek desek. Turnaje se účastní 48 hráčů. Ještě před nalosováním proběhlo hlasování o tom, zda může Matias Pankoke (6d) nastoupit v… Číst vice »
Díky za reportáž 🙂
Btw. morální dilema ohledně jasného přehlédnutí (v Tebou popisovaném případě atari) jsme nedávno probírali s Jardou, protože se nám to stalo v jedné hře hned dvakrát. Trošku mě překvapuje, že na to není nějaký úzus… Nebo možná je ve stylu „chudák soupeř, ale hra je hra, tak mu to stejně vyberu/projedu, …“?
a k čemu jste došli?
podle mě typické je soupeřových chyb využít, jak píše Lukan. ale vstupuje tam spousta dalších faktorů, které z toho dělají zajímavě rozhodování (s kým hraju, jaká je to partie, jaké má přehlédnutí důsledky pro výsledek, jaký má partie důsledky pro turnaj nebo třídu, neprokázal mi soupeř obdobnou laskavost, …). podobné mé oblíbené téma z etiky a etikety je, kdy vzdát prohranou partii
V podstatě jsme došli k tomu, že soustředění a určitá „nemilosrdnost na gobanu“ ke hře patří a že by se hra zkazila, když bychom to nějak vraceli/ignorovali (byla to přátelská partie). Ale řešili jsme i jak by hra bodově dopadla, kdyby k tomu přehlédnutí nedošlo. Z toho, že jsme to tak moc řešili a že jsou lidé, kteří si na svoje přehlédnutí jsou ještě po letech schopni vzpomenout, mi vychází, že se jedná minimálně emocionálně o jinou kategorii chyb než třeba o špatnou úvahu ve směru hry.
Poznámka 1 Tady jde v první řadě o to, jestli vůbec lze partii vrátit do „správných kolejí“, tj. prohodit tahy a nenarušit logiku partie. Pokud to lze, na co úzus? Každý hráč si v takové situaci zvolí, co je jeho prioritou, jestli a) vyhrát nebo b) zachovat partii, a to i s ohledem na její vliv na udržení rovnováhy vesmíru. Mimochodem, i varianta a) je „zachováním partie“, pokud do partie zahrneme i nervy, únavu a jiné nedokonalosti hráčů A nejenom proto tu volbu nepokládám za morální dilema, oba způsoby považuju za plně legitimní, přestože jedno z těch řešení se jeví… Číst vice »
Faktor prehlednuti je soucast partie, to znamena vybrat bez premysleni. Kdo si tu partii zaslouzil vyhrat, na to uz se historie nepta. 🙂
Ja jsem takto prehledl atari v neutralech v osmifinalove partii ME 2018 v Pise, proti Dusanovi Miticovi. Partie trvala pres 6 hodin a priblizne hodinu jsem mel jiz spocitano, ze vyhraju o 1,5 bodu. Nikdo se pak neptal, za jakych okolnosti Dusan vyhral, protoze to nebylo podstatne.
Rozumím, té dívce je 13 let. Z Ukrajiny. Na Ukrajině je válka.
Hloupá chyba. neboj. Tohle je hra. Olesia by udělala totéž.
Nědělní 4. kolo mělo začít v 10:00, což zaručovalo dostatečný spánek. Začínalo se o zhruba o 20 minut později a nalosován mi byl pro mě neznámý Michael Drewitz, který měl po sobotě plný počet bodů, což pro mě bylo dodatečnou motivací mu vystavit stopku 🙂 Ze soupeře byl cítit mírný alkoholový odér, což v moji hlavě hrálo v můj prospěch. Partie se vyvíjela relativně podle mých představ a postupně jsem si vytvářel vedení. Nicméně opět jsem ve dvou krocích již poměrně jasnou partii zahodil a soupeř toho skvěle využil. Partii se mi nakonec podařilo vyhrát přehlídnutím soupeře, který si myslel,… Číst vice »
Rád čtu podobné reportáže, díky Franto.